s-1
| Když jsem si k babičce v neděli večer pro ni přišla, myslela jsem, že omdlím. |
s-2
| Udělala mi jiný límec! |
s-3
| Přece jsem jí podrobně vysvětlila, jaký má být výstřih u blůzy, jaký límeček, a ona mi udělá něco úplně jiného! |
s-4
| V šestnácti jsem byla pěkný rozmazlenec a nebyla jsem zvyklá, aby mi babička někdy nevyhověla. |
s-5
| Křičela jsem, vyváděla a nebyla k utišení. |
s-6
| Na tu oslavu měl přijít on, šestnáctiletý spolužák, a zdálo se mi, že když mě uvidí v blůze s tím nemožným límečkem, už u něj nebudu mít žádnou šanci. |
s-7
| A přece se dědeček vrátil domů. |
s-8
| Sjeli jsme se, připravili jsme mu přivítání, hostinu, babička - o hodně mladší než on - vyzdobila celý domek květinami. |
s-9
| Ale cítili jsme všichni, že to, co provádíme, je asi dědečkova poslední rodinná oslava, že to je více než cokoli jiného pohřební oslava - za živa. |
s-10
| Starý pán byl usměvavý, ale bledý, jen se ploužil. |
s-11
| Byl krásný letní den, člověk vnímal tu velkolepou krásu života všemi póry, vlévala se do něj, prostupovala ho, on však již po chvíli strnul ve svém křesle a zdálo se, že z celého člověka žijí jen ty oči. |
s-12
| Člověk je může snadno zachytit a podat. |
s-13
| Jsou úplně konkrétní. |
s-14
| A s tím, že je podáváme svým blízkým, místo abychom s nimi klepali na zamčené dveře sakristie, pomáháme aspoň lehoučce odstranit nějakou potíž, drobnou nevychovanost - ale i hlad duší. |
s-15
| Když každý z nás čtyř dá takový čokoládový bonbón denně, je to do roka skoro patnáct set bonbónů, patnáct set dobrých drobných radostí. |
s-16
| Kdyby se rozhodlo pro takový bonbón tisíc lidí, bylo by to... |
s-17
| Skoro se nechce věřit. |
s-18
| Tři sta šedesát pět tisíc radostí ročně. |
s-19
| A kdyby - ale nechme statistiky. |
s-20
| Nesla jsem jí zrovna růže, když jsem na dveřích našla upozornění, že je mrtvá, někdo z nás, kdo k ní docházel, to napsal pro ostatní. |
s-21
| Dala jsem růže staré paní, co se šourala po chodníku. |
s-22
| Věděla jsem, že ona by z toho měla radost. |
s-23
| Dát něco tomu, kdo už nic nečeká. |
s-24
| Měla by radost? |
s-25
| Podle její víry bych řekla, že z toho spíš 'má' radost, když to dělám. |
s-26
| Protože ona věřila, že láska nikdy nekončí a láska je nejsilnější důkaz nesmrtelnosti duší. |
s-27
| Byla světice? |
s-28
| Ona by se tomuhle označení jistě velmi bránila. |
s-29
| Uvědomila jsem si, že dítě psalo o mně, psalo první zprávu o své matce, a v tu chvíli jsem strnula. |
s-30
| 'Co jsi napsala?' |
s-31
| 'No tak, to víš.' |
s-32
| 'A ukážeš mi to?' |
s-33
| 'Jo, ale paní učitelka si vzala sešit.' |
s-34
| 'Dobře, a kdy vám ho vrátí?' |
s-35
| 'Snad zítra.' |
s-36
| Ten čas do zítřka byl hrozný. |
s-37
| Čekala jsem netrpělivě na dítě, až se vrátí ze školy, abych si přečetla, jaká vlastně jsem. |
s-38
| Komunikace mezi lidmi probíhá často jen tak, že si navzájem podáváme nedorozumění. |
s-39
| Je dobré vzpomenout si na chlapečka, ráchajícího se spokojeně ve vaně a nabízejícího milované babičce něco tajuplného, neznámého, kouzelného. |
s-40
| Proč se babička směje? |
s-41
| Asi jsem řekl něco veselého, myslí si chlapeček. |
s-42
| Šplouchá kolem sebe radostně vodu. |
s-43
| Jak je krásně na světě, kde si všichni rozumějí, a protože si rozumějí, tak se mají rádi. |
s-44
| Nenávist je z devíti desetin neporozumění. |
s-45
| Ztráty? |
s-46
| 'Chcete-li si vyjasnit vztah k životu, doporučuji vám jednu hru,' řekl psychiatr O. |
s-47
| 'Pokud si myslíte, že máte v životě všechno jasné, pak tuhle hru ovšem nepotřebujete. |
s-48
| Víte, kdyby si každý uvědomil, že už teď, v tuhle vteřinu je někde místo, kde bude uložený se všemi zmařenými příležitostmi, nenaplněnými možnostmi, promeškanými setkáními, nevyslovenými slovy, jistě by pak svět vypadal jinak. |
s-49
| Mít před očima vlastní hrob, to není jen tak nějaká barokní metafora, to je veliká výzva i pro ty, kdo chtějí něco dokázat, zanechat po sobě aspoň jiskru, která tu bude jednou svítit. |
s-50
| Ten pohled na ten jitřní hrob mě dokonale změnil, jako bych se znovu narodil. |
s-51
| Změnil jsem svůj život, zabral se do práce a nakonec jsem se stal tím, čím jsem teď. |
s-52
| 'Prostě počkejte,' křikl jsem - měl jsem nepořádek v papírech a nehodlal jsem se vyrušovat. |
s-53
| Bylo mi jasné, že každý soudný člověk musí uznat, že najít chybu v objednávkách je daleko důležitější než se dívat na nějaké malůvky malé holčičky. |
s-54
| 'Dědečku,' zavolala ještě jednou vnučka a postoupila ke mně. |
s-55
| Sklonil jsem se hloub nad papíry. |
s-56
| 'Pojď,' řekla matka a odváděla ji. |
s-57
| Holčička nechápala. |
s-58
| Jak to, že nechci vidět její obrázek? |
s-59
| Dala si s ním tolik práce a tak se těšila, až jej svému dědečkovi ukáže. |
s-60
| Jenže mně bylo jasné, že takhle musím postupovat, že takhle je to pedagogicky správné. |
s-61
| 'V neděli, ten Český ráj,' zachraptěl muž. |
s-62
| Chystali jsme se na výlet už kolik týdnů, syn se těšil, jenže vždycky jsme měli v neděli nějakou práci a sešlo z toho. |
s-63
| 'Pojedeme?' |
s-64
| 'POJEDEME, určitě.' |
s-65
| Dokud jsme živí, opakovala jsem si, dokud jsme ještě všichni živí, musíme se přece začít konečně chovat jako živí! |
s-66
| Živí by se měli chovat jako živí. |
s-67
| Je krásné, být spolu a naživu. |
s-68
| A mít někoho, kdo nás má tak rád, že chce být s námi. |
s-69
| Správná otázka |
s-70
| On člověk potřebuje impuls. |
s-71
| Vše je připraveno, koleje nataženy, vlak na nich, jen se dát na cestu. |
s-72
| Pokud ten impuls nepřijde či není včas proměněn v čin... tolik lidí přečká celý svůj život na nástupišti a nejen že nevyjedou, oni dokonce ani nenastoupí do vlaku - a jen si na tom nástupišti stěžují. |
s-73
| Zapomínají, že o tom, jak a kam kdo dojede, si rozhoduje každý sám. |
s-74
| Jestli jsem někomu za něco v životě vděčný, pak tomu neznámému mladému mrtvému na jitřním hřbitově. |
s-75
| Střecha |
s-76
| Člověk se pak zastyděl, že si stěžuje málem na malichernosti, hanbil se - ne před ní, ale před sebou - za svoje stížnosti, viděl že je to vlastně nepatřičné. |
s-77
| Zní to možná hloupě nebo alespoň paradoxně, když řeknu, že jsem mívala chvíle, kdy jsem jí nějak 'záviděla zdraví.' |
s-78
| Záviděla? |
s-79
| Ne, to vlastně ne, jen jsem cítila, že bych si přála být zdravější - tedy tak zdravá jako ona - v té vyšší podobě zdraví, jakou jsem cítila z ní vycházet a jakou jsem neměla. |
s-80
| Ten vůz jel zrovna přede mnou a já vystoupil, abych vyhuboval nešikovnému řidiči... |
s-81
| Můžete říct - náhoda. |
s-82
| Jenže takovýhle řetěz náhod už náhoda není. |
s-83
| Toho rána v Jugoslávii jsem pochopil to veliké a nejasné slovo Prozřetelnost. |
s-84
| To veliké slovo plné naděje. |
s-85
| Naděje, která nám dodává sílu žít a přežít i v nejnesnesitelnějších časech.' |
s-86
| Cestovatel S. si zapálil vyhaslou dýmku a díval se zamyšleně do bílého dýmu. |
s-87
| 'Kdesi nad námi je velký Pán, velký pán koček a lidí, říkejme mu Bůh, Kristus, Alláh, Buddha nebo Manitou - tím jménem víry, v níž člověka vychovali. |
s-88
| Hovořili jsme o všem možném a já užasl. |
s-89
| 'Ty že děláš zástupce té firmy pro celou Evropu?' |
s-90
| Kývl. |
s-91
| 'Prosím tě, ale to musíš umět jazyky.' |
s-92
| Zase kývl. |
s-93
| 'To musíš umět anglicky a francouzsky a německy...' |
s-94
| Zase kývl. |
s-95
| Tentokrát pobaveně. |
s-96
| 'Umím taky italsky a španělsky a portugalsky, slušně se domluvím i rusky, polsky a ukrajinsky a...' |
s-97
| Cože? |
s-98
| Tolik cizích řečí?' |
s-99
| Snažil jsem se vyčíst z jeho výrazu, jestli si ze mě neutahuje. |
s-100
| V osmaosmdesáti letech ho porazilo auto a byl na místě mrtev. |