| s-1
| Všimla jsem si, že pokoj je zaplněný květinami, zřejmě k téhle dívce každý nějaké přinesl - a podle toho k ní musela chodit spousta lidí. |
| s-2
| Daly jsme se do řeči. |
| s-3
| Jestli si představujete, že mluvila nějakým kazatelským tónem nebo vemlouvavým hlasem, kdepak. |
| s-4
| Mluvila, jako kdyby byla mou kamarádkou z diskotéky, smála se každou chvíli - to bylo zvláštní, stále vyhledávala nějaký veselý rys na tom, o čem jsme mluvily, i když to vůbec veselé zdánlivě nebylo. |
| s-5
| Tím smíchem ale dodávala každému jevu nějaký snesitelnější smysl. |
| s-6
| A odjel jsem. |
| s-7
| Víte - a to je třeba říct - byl jsem v té době ve zlé osobní situaci, není třeba ji popisovat. |
| s-8
| Ale tohle setkání se zachráněným kotětem mi dodalo sílu. |
| s-9
| Představte si, že to kotě hodili do vody přesně tak, aby je proud vynesl pod rameno bagru, který nakládal písek. |
| s-10
| Že ho naložili na vůz tak, aby se pískem neudusilo, a že se při transportu krabice prorazila, aby mohlo vyběhnout. |
| s-11
| Představte si: já přijel z daleké země a zastavil se zrovna u toho stavení. |
| s-12
| Zajímal jsem se, proč dítě pláče. |
| s-13
| A tam jsem mu vypravovala, jak kdysi dávno - hodně dávno - dokud jsem byla mladá - jsem lovila ty rudohnědé chlupaté mamuty s třímetrovými kly.. |
| s-14
| Poslouchal a tváře mu svítily obdivným nadšením... |
| s-15
| A když jsem mu nakonec svěřila, že jsem mamuty nelovila, že mu jen tak povídám příběhy, nebyl zklamaný, děti mají fantazii stejně rády jako skutečnost, mívají ve zvyku přece obě zaměňovat. |
| s-16
| Jistě jsem u něj stoupla v ceně. |
| s-17
| O tohle jde: neurazit se. |
| s-18
| Umím si představit řadu svých přítelkyň, které by se urazily, kdyby je jejich vnuk o něco podobného požádal. |
| s-19
| Cítily by se zahanbené a směšné. |
| s-20
| Byla válka. |
| s-21
| V té válce zabili jednoho pána. |
| s-22
| Tatínka. |
| s-23
| Dítě chápe, že tím jediným výstřelem, který zahlédlo v televizi, nebo o kterém zaslechlo vyprávět, zanikl celý svět. |
| s-24
| Proč? |
| s-25
| Proč zanikl? |
| s-26
| Neumíme na to rozumně odpovědět, to dětské žasnutí je tak logické a objevné. |
| s-27
| 'Tatínku, víš, že Honzovi odešla maminka?' |
| s-28
| Vím to. |
| s-29
| Co na to říct. |
| s-30
| Kývnu. |
| s-31
| 'A on dnes ve školce tolik plakal,' žaluje dítě. |
| s-32
| Mlčím. |
| s-33
| Dítě ke mně obrací veliké užaslé oči, jako by v jeho dnešní zkušenosti byly vměstnány všechny tragedie světa. |
| s-34
| Desetileté dítě se diví úžasu tříletého: |
| s-35
| 'Rozvedli se.' |
| s-36
| Zvedl jsem se a prošel kolem řeky a práce mi opravdu šla líp. |
| s-37
| Vyráběl jsem právě podklady pro uměleckou reprodukci obrazu jarní krajiny a mistr asi usoudil, že abych barvy vystihl, musím jarní krajinu vidět. |
| s-38
| Rozumíte mi? |
| s-39
| Jemu nešlo o nějaké splnění hodin pracovní doby, on věděl, že zharmonizovaný člověk tvoří nejen mnohem kvalitněji, tvoří daleko rychleji než ten, který nemá své síly soustředěny. |
| s-40
| Bylo to v letech velké krize v tiskárenství a já byl velice vděčný za to, že jsem tohle místo nalezl. |
| s-41
| Práci jsem odvedl znamenitě. |
| s-42
| A věděl jsem, že mám nejlepšího nadřízeného na světě. |
| s-43
| Když člověk ví, že ho šéf má rád, že mu věří, že si ho váží, odvede tolik díla jako nikdo jiný. |
| s-44
| Když jsem později pracoval ve velké tiskárně, vzpomínal jsem na starou partu, na to, jak bychom se byli nechali rozkrájet pro slávu naší firmy. |
| s-45
| Pokud si vás zaměstnavatel váží a pokud vám to umí dát najevo, bude jeho firma vždy o několik kol před těmi firmami, které vidí ve svých zaměstnancích jen položky na výplatní pásce. |
| s-46
| Lekci, kterou mi šéf dal, jsem si odnesl do života. |
| s-47
| Chvíli jsme šly mlčky a mně to připadalo moc divné, takhle asi vodili zmatené lidi ve staré Indii k Buddhovi a ve staré Palestině za Ježíšem. |
| s-48
| 'Kolik jí je?' |
| s-49
| 'Devětadvacet.' |
| s-50
| 'Jak vypadá?' |
| s-51
| 'Uvidíš.' |
| s-52
| A tak jsem zase mlčela, než jsme došli k paneláku na sídlišti a Ilona zazvonila na jeden ze zvonků. |
| s-53
| V kostele mělo tohle dítě speciální židličku, aby mohlo sedět a zpívat s ostatními. |
| s-54
| Bratranec se ženou stárli a jejich děti také, starší děti si našly partnery a odešly z domu, mrzáček zůstával doma, nezemřel brzy, jak lékaři předpokládali. |
| s-55
| Bratrancova rodina byla jedna z těch rodin, o jejichž štěstí je lépe nehovořit, aby se nezakřiklo, všichni se měli rádi, vesele rádi, býval u nich smích od rána do večera a manželé si už ani neuměli představit, že se někdy uvažovalo o tom, že by jejich holčička zmizela za zdmi nějakého ústavu. |
| s-56
| Jednou se měla přistavovat část mlýna. |
| s-57
| Stavitel rozhodl, že lípa musí pryč. |
| s-58
| Ale babička si postavila hlavu. |
| s-59
| Ne a ne! |
| s-60
| Nenechá lípu porazit! |
| s-61
| Všichni babičce tvrdili, že se nedá nic dělat, lípa musí ustoupit, jestli se má mlýn přestavět, a mlýn se přestavět musí. |
| s-62
| Ale babička si prosadila, že se lípa přesadí a hotovo. |
| s-63
| A vybrala místo. |
| s-64
| Její bratr, můj prastrýc, byl slavný pražský zahradník. |
| s-65
| Když se o tom doslechl, vysmál se sestře, kdo prý kdy slyšel, aby se tak velká lípa přesazovala. |
| s-66
| Podle všech biologických zákonů to nemůže přečkat. |
| s-67
| A už nikdy jsem tu starou dámu nepotkala a dodnes nevím, kdo to byl. |
| s-68
| Vím jen, že jsem jí já, malá hloupá holka, zachránila život.' |
| s-69
| Hleděli jsme chvíli mlčky na náramek a pak si ho přítelova prateta nasadila na zápěstí, líbezná víla jí tenké zápěstí objala. |
| s-70
| 'Myslíme si, že dokážeme na tomhle světě moc málo,' řekla prateta, 'ale zapomínáme, že se na někoho můžeme usmát. |
| s-71
| A třeba tím někoho zachránit před smrtí.' |
| s-72
| Vlídná slova |
| s-73
| Jednou jsem přinesl své pratetě květinu. |
| s-74
| Obyčejnou kytku, jaké se prodávají, v květináči obtočeném papírem. |
| s-75
| Moje prateta už květiny nedostávala. |
| s-76
| Uvažoval jsem, co těch zbytečných dvacet minut budu na opuštěném venkovském nádraží dělat. |
| s-77
| A pak mne zamrazilo. |
| s-78
| Dvacet minut. |
| s-79
| Prostoj. |
| s-80
| Jaká je to příležitost! |
| s-81
| Mám před sebou dvacet minut. |
| s-82
| Celých dvacet minut... |
| s-83
| Srdce a čas |
| s-84
| 'Můj dobrý přítel,' začal vyprávět L. D., 'byl tím, co se nazývá úspěšný člověk. |
| s-85
| Dosáhl ve svých čtyřiceti toho, o čem většina čtyřicátníků jen teskně sní. |
| s-86
| Znáte to: možná jste už také zažili onu hranici stínu. |
| s-87
| Člověk jde a jde životem, stále po ozářené straně, a náhle udělá krok a zjistí, že už tím krokem překračuje z ozářené strany do stínu. |
| s-88
| Jely na nákup a nějaký náklaďák s opilým řidičem do nich vrazil. |
| s-89
| Něco se ve mně převrátilo naruby a dodnes jsem to nepřekonal. |
| s-90
| Víte, mrzí mě v životě hodně věcí. |
| s-91
| Ale tahle s tím obrázkem mě bude strašit do smrti. |
| s-92
| O nic nešlo. |
| s-93
| Zdánlivě vůbec o nic. |
| s-94
| Jen jsem se zachoval jako zodpovědný dospělý, nenechal jsem se vyrušit z práce. |
| s-95
| Nějakým malým radostným děvčátkem. |
| s-96
| Ale už napořád budu vidět její dychtivou tvářičku, její touhu ukázat mi neumělý obrázek, její nadšení, její zklamání. |
| s-97
| Stačilo pár vteřin, pár nepatrných vteřin a jejich vůz by o pár vteřin minul onen druhý vůz! |
| s-98
| Konečně: tělo je obálka a duše je dopis, obálka se snadno okouká, dopis je důležitý. |
| s-99
| Když bylo bratranci pětačtyřicet let, zjistili u něj v nemocnici leukémii. |
| s-100
| Zhroutil se. |