| s-503
| Už jsem chtěl mockrát zastavit, ale nedosáhnu na zem. |
| s-504
| Tak co mám dělat? |
| s-505
| Nohy měl krátké, zatočit se bál a ještě větší hrůzu měl z toho, že se vybourá, a tak prostě šlapal pořád dál. |
| s-506
| Hofhans musel jet napřed, odstavit mašinu a odchytit ho. |
| s-507
| Moderní česká historie by mu za to měla být vděčná. |
| s-508
| Pár let nato v Praze, když už náš věkový rozdíl přestal hrát roli, jsme se s Václavem skamarádili. |
| s-509
| V každém případě ale bratr musel trávit válku po úkrytech. |
| s-510
| Zrovna ten rok měl papíry jakž takž v pořádku, a tak to risknul a šel maminku navštívit společně s námi. |
| s-511
| Ocitli jsme se v proslulé Pečkárně, v budově, která na mě působila hrozivěji a depresivněji než cokoli, co jsem do té doby zažil. |
| s-512
| Před válkou to bývala banka a podzemní trezory začalo gestapo používat jako zvukotěsné mučicí komory. |
| s-513
| Později, po válce, tu zřídili svou fabriku na doznání zase komunisti a jejich Státní bezpečnost. |
| s-514
| Jeden gestapák nás vedl dolů podzemním schodištěm. |
| s-515
| Všude byly mříže a těžké dveře. |
| s-516
| I on už byl pod parou a měl krhavé oči. |
| s-517
| Jeho gorila mu zrovna podávala nějakou obálku. |
| s-518
| Kopecký si ji nacpal do zadní kapsy, bafnul mladíka kolem ramen a zatáhl ho do sálu. |
| s-519
| Jak jsem odcházel, zaslechl jsem zpoza dveří výtrysk filmové hudby a hlasy hovořící anglicky. |
| s-520
| Frejka mi později řekl, že si stranická smetánka ten večer pouštěla Ritu Hayworthovou ve filmu Gilda a že ta obálka v zadní kapse Kopeckého byl jeho májový projev, který navzdory kocovině přednesl následující ráno národu. |
| s-521
| Do té opulentní vily už mě nikdy nikdo nepozval, ale moc dalších nudných večírků tam už Frejkovi neuspořádali. |
| s-522
| Sice jsem se nepomiloval se svou láskou, svou inspirací, svýma Moravskýma očima, ale stejně jsem byl na sebe dost pyšný. |
| s-523
| Příští ráno jsem vstával pozdě a modelky se mezitím sbalily a odjely. |
| s-524
| Cítil jsem se sice jako chlap, ale netroufal jsem si ukázat se ani před Moravskýma očima, ani před učitelkou, a tak jsem zůstal v posteli a poslouchal, jak se domem rozléhá dupání a jak dole bouchají dveře. |
| s-525
| Protahoval jsem se a přehrával si všechny podrobnosti předešlého večera. |
| s-526
| Konečně před domem zastavil autobus. |
| s-527
| Přesto jsem doufal ve vítězství, ale tak tajně, že bych to snad nepřiznal ani sám sobě. |
| s-528
| Sice jsem krátce předtím získal cenu Amerického sdružení režisérů, která s výjimkou dvou let předcházela Oscara po všechna ta léta, co tyto dvě ceny existovaly vedle sebe, jenže já si tu historickou statistiku vykládal leda tak, že stát se může cokoli. |
| s-529
| Otíral jsem si zpocené dlaně do hebkého potahu křesla, a pokaždé když se na pódiu zrovna nic nedělo, jsem si v duchu drmolil řeč, kterou jsem si pracně sesumíroval. |
| s-530
| Rád jsem strýci pomáhal a on mě často nechal umývat vrácené láhve, doplňovat zboží do regálů anebo vážit všelijaké pokroutky na obrovské váze. |
| s-531
| A když nebylo co dělat, sedával jsem na zpola odsunutém víku na sudu kyselého zelí, pozoroval zákazníky, poslouchal, o čem jde řeč, a čas od času hrábl za sebe, nabral hrstičku zelí, omatlal ji v cukru, který byl šikovně přichystaný v pytlíku za sudem, a mlsal. |
| s-532
| To byla moje nejoblíbenější pochoutka. |
| s-533
| Ale nejpříjemnější chvíle nastávala, když se pražila káva. |
| s-534
| V době války to bývala vzácnost. |
| s-535
| Proto strýc Boleslav k té práci nikoho nepustil a dělal ji sám. |
| s-536
| Před tímhle představením by mě ani nenapadlo zpochybňovat umělecké mistrovství vyhlášené herečky, ale až ten večer jsem si uvědomil, že kritici, veřejné mínění a celý divadelní svět se můžou mýlit. |
| s-537
| Nikdy nezapomenu na ten moment náhlého prozření, stejně děsivého jako povznášejícího. |
| s-538
| Domnívám se, že už tehdy jsem si začal vytvářet svůj cit pro civilnost a přirozenost v umění. |
| s-539
| Dodnes mi nesedí jakékoli velikášství, operní emoce, patos, gesta a postoje, které přesahují meze každodennosti. |
| s-540
| Myslím si, že díváme-li se pozorně, obyčejné chování obsahuje v sobě dramatičnosti dost. |
| s-541
| NA KŘÍDLECH LÁSKY |
| s-542
| Kristova pravačka vystřelila od boku a pleskla Ivana do tváře. |
| s-543
| Rána byla tak prudká, že ho srazila k zemi. |
| s-544
| I já se přikrčil, i když jsem se jen díval. |
| s-545
| Věděl jsem, jak Krista nesnáší, když mu někdo odporuje, a Ivan to musel taky vědět, a jestli to nevěděl dřív, tak teď už určitě. |
| s-546
| Jenže se podle toho odmítl chovat. |
| s-547
| Ten cvok se postavil na nohy a podíval se Kristovi zpříma do očí. |
| s-548
| Dávám ti poslední šanci, Passere. |
| s-549
| Kdo ještě házel tím nožem? |
| s-550
| A tak ještě dřív, než byl Amadeus natočen, a dlouho před všemi těmi nominacemi se mi ten film vyplatil. |
| s-551
| Samozřejmě že se mi vyplatil i finančně. |
| s-552
| Byl vytvořen v nezávislé produkci na základě krajně neobvyklé domluvy mezi autorem Peterem Shafferem, producentem Saulem Zaentzem a mnou. |
| s-553
| Shaffer dal do banku svou hru a filmový scénář, já dva roky života a Zaentz veškerý základní kapitál. |
| s-554
| A vlastnictví dosud neexistujícího filmu jsme si rozdělili na tři díly. |
| s-555
| Celou tu transakci vymyslel můj agent Robby Lantz. |
| s-556
| To je v pořádku!hlaholili ti dva pokrytci a nakonec všichni tři odkráčeli směrem na náměstí. |
| s-557
| Bylo už skoro půl sedmé a s Martou jsem se měl sejít ve staré oboře na protější straně řeky. |
| s-558
| Vzal jsem to sprintem přes náměstí, střihnul to za roh k mostu a tak tak že jsem se před ním stačil zastavit. |
| s-559
| Uprostřed mostu totiž stál profesor Hrubý a klábosil s naší krásnou češtinářkou. |
| s-560
| Otočil jsem se na fleku, zapadl do vchodu u nejbližšího domu a proklínal svou smůlu. |
| s-561
| Na kamna připevnil kovový bubínek s klikou a nahřál ho na určitou, pečlivě vědecky ověřenou teplotu. |
| s-562
| Nádobu pak naplnil ještě zelenými zrnky a pomalu a vytrvale otáčel klikou, takže se zrnka rovnoměrně zahřívala a zbarvovala do čokoládové hnědi. |
| s-563
| Krámek se začal naplňovat božskou vůní, která rázem zastavila obvyklý hon a shon. |
| s-564
| Uspěchaní zákazníci postávali teď očarovaně za pultem, jako by nevěděli, co si to vlastně chtěli koupit, a usilovně přitom nasávali tu slast. |
| s-565
| Jinou mojí oblíbenou zábavou bylo dívat se na prsa Anči, dívky, která pracovala ve strýcově domácnosti. |
| s-566
| Nevzpomínám si, kdy ve mně ten zájem o prsa propukl. |
| s-567
| Německy jsem neuměl, žádné z dětí jsem neznal, a tak jsem tam jen tak seděl a snažil se pochytit, o čem je řeč. |
| s-568
| Celá třída třeba vyprskla smíchy a já nevěděl proč. |
| s-569
| Ještě štěstí, že si mě nikdo nevšímal. |
| s-570
| Stýskalo se mi po Čáslavi. |
| s-571
| Myslel jsem na to, co asi dělá Rek. |
| s-572
| Pak konečně zazvonilo a bylo po vyučování. |
| s-573
| Šel jsem domů cestou, která se kroutila mezi vysokými borovicemi. |
| s-574
| Loudal jsem se, kopal do šišek a díval se do země, když mě zničehonic bodla v rameni prudká bolest. |
| s-575
| Ukázalo se, že po pražském přelíčení se tatínkovy spisy vrátily na gestapo v Kolíně, kde právě ten člověk, který měl na svědomí uvěznění matky, právě ten polír z hotelu Rut, dal opět na fascikl razítko NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ a otce poslali do pekla koncentračních táborů. |
| s-576
| Prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem. |
| s-577
| Lidé, kteří se odtud vrátili, o něm vždy promlouvali s láskou. |
| s-578
| Říkali, že měl pevnou víru v Boha a nikdy se nepoddal bestialitě, která ho obklopovala. |
| s-579
| Pomáhal ostatním, utěšoval je a až do samého konce se choval důstojně a noblesně. |
| s-580
| Stalo se to stejně přirozeně a nepozorovaně, jako když člověk vyroste ze šatů nebo z bot. |
| s-581
| Najednou vás začne tahat rukáv košile nebo tlačit stará bota a je to. |
| s-582
| A já si jednoho rána zničehonic všiml, že má Anča senzační prsy a že mě to moc zajímá. |
| s-583
| Byly velké a pevné a já si důvtipně plánoval pohyby po bytě, abych se o ně mohl otírat. |
| s-584
| Anča byla prostá holka z hor, což mi umožnilo dopřát rukám to, na čem jsem se dosud pásl jen očima. |
| s-585
| Jednou odpoledne jsem ji načapal, jak si do skladu za krámem přivedla kluka. |
| s-586
| Nebyl jsem zrovna na tahu, ale potřeboval jsem posílit křídlo a předpokládal jsem, že si toho nenápadného obchvatného manévru nevšimne. |
| s-587
| Strýc se vrátil a sedl si na židli. |
| s-588
| Přelétl očima šachovnici. |
| s-589
| Pak se na vteřinu zadíval na mě. |
| s-590
| Sklonil hlavu a další vteřinu věnoval hře. |
| s-591
| Načež jedním zlostným gestem ruky smetl všechny figurky. |
| s-592
| Víc už jsme spolu šachy nehráli. |
| s-593
| Další partii mi už nikdy nenabídl a já sám si netroufl o ni požádat, ale taky jsem už nikdy takhle drze nešvindloval. |
| s-594
| Ta doba pro mě zůstávala jen jakousi vzdálenou absurdní vidinou, podivnou směsicí děsivých, ale i nádherných vzpomínek. |
| s-595
| Narodil jsem se ve středních Čechách v městečku Čáslav přímo na masivní dubové posteli svých rodičů. |
| s-596
| Psal se rok 1932 a ta postel stála v patrovém domku, který tvořil roh dvou prašných uliček nedaleko od místního nádraží. |
| s-597
| Okna shlížela na jedné straně do malého parčíku se stříbrnými smrky a duby a na druhé straně na cihlové domky s béžovou omítkou, které stály za okrasnými ploty v zahrádkách s květinovými záhony a ovocnými stromy. |
| s-598
| Nebyl sice na tom nejžhavějším seznamu sledovaných, ale přece jen se snažil vyhnout situaci, kdy by chtěl někdo zblízka studovat jeho papíry a porovnávat je se zakonzervovanými údaji policejních kartoték. |
| s-599
| Problém vyřešil tím, že se připojil ke kočovné herecké společnosti Východočeská opereta. |
| s-600
| Navrhoval dekorace a jako kulisák s ní putoval mezi nevytopenými sálky a zaprášenými tělocvičnami různých českých městeček, kde společnost uváděla zaručené tutovky hudební scény, jakými byly Die Fledermaus, Polská krev nebo Perly panny Serafínky. |
| s-601
| Jednoho dne dorazil Pavel se svou společností až do Náchoda a vzal mě na představení. |
| s-602
| Byl to shodou okolností jeden ze tří ze čtyř lidí v Poděbradech, s kterými jsem mohl mluvit otevřeně, a tak jsem mu to vysypal. |