| s-5
| Spisovatelé rozebírají pohnutky jednání svých hrdinů, v detektivním románě pátrá vyšetřovatel po motivu činu. |
| s-6
| Historikové se snaží vysvětlit, proč význačné osobnosti jednaly určitým způsobem. |
| s-7
| Pedagogové se zamýšlejí nad podněty, které vedou jejich svěřence k tomu, aby si osvojovali předkládané učivo i jisté způsoby chování. |
| s-8
| Každý z nás analyzuje své chování i chování lidí kolem sebe a ptá se, co k němu vedlo. |
| s-9
| Je jasné, že pro všechno, co děláme, máme nějaké pohnutky. |
| s-10
| Naše jednání je jistým způsobem determinováno. |
| s-11
| Všichni si nějak vysvětlujeme, proč lidé jednají tak či onak, ale naše vysvětlení jsou nutně kusá a nepřesná. |
| s-12
| Naši bližní se často chovají zcela jinak, než jak bychom podle svých předpokladů od nich očekávali. |
| s-13
| Ba nejsme ani schopni dostatečně analyzovat svůj vlastní postup a odpovědět na otázku, proč jsme se vlastně chovali tak, jak jsme se chovali, a co nás vedlo k projevům, jichž třeba později litujeme. |
| s-14
| Vidíme tedy i sami na sobě, že vyznat se v sobě i v druhých není tak jednoduché, i když si mnohdy namlouváme, že právě my to dovedeme. |
| s-15
| V oblasti psychologie vycházíme z toho, že kdo chce porozumět člověku, musí vyjít od pohnutek jeho chování či jednání. |
| s-16
| Termínů chování a jednání budeme používat velmi často, proto bude vhodné si je vysvětlit. |
| s-17
| Chováním člověka rozumíme všechny způsoby a formy, jimiž se projevuje v nejrůznějších činnostech a situacích. |
| s-18
| Jde o pojem velmi široký, protože do něho zahrnujeme všechny projevy jedince, od fyziologických změn a pohybů kosterního svalstva až po složitou lidskou činnost. |
| s-19
| Užším pojmem je jednání, jímž označujeme tu lidskou činnost, která má vědomě cílový ráz. |
| s-20
| Jednání je charakterizováno tím, že jedinec ví, jak jedná a proč jedná tak či onak, i když některé konkrétní jednání může mít návykový nebo zautomatizovaný ráz a není dostatečně uvědomováno. |
| s-21
| Pro úplnost uveďme ještě termín prožívání, což je bezprostřední postihování našeho psychického života. |
| s-22
| Prožívání je tedy čistě subjektivní záležitostí. |
| s-23
| Mnoho z chování má člověk společného s vyššími živočichy, odtud plyne i přesvědčení některých psychologů, s nímž se často setkáme, že základní principy chování je možno zkoumat na zvířatech a přenášet na člověka. |
| s-24
| Naproti tomu jednání je záležitostí výhradně lidskou, protože je podloženo vyššími psychickými procesy. |
| s-25
| Odtud vyplývá opět názor, že člověka je nutno zkoumat jako zvláštní, od zvířat zcela odlišnou kvalitu. |
| s-26
| Během našeho výkladu uvidíme, kdy jsou a kdy nejsou tyto názory oprávněny. |
| s-27
| Analyzujeme- li jakoukoli činnost člověka, dostáváme se k momentům, které ji určují, ať již máme na mysli veškeré jeho chování nebo některý jeho konkrétní projev. |
| s-28
| A to je právě problematika motivace. |
| s-29
| Slovo motivace je odvozeno z latinského slovesa movere, hýbati, pohybovati. |
| s-30
| Je obecným označením pro všechny podněty, které vedou k chování, k určitému chování. |
| s-31
| Později uvidíme, že tuto předběžnou definici budeme muset v jistých ohledech zúžit. |
| s-32
| Motivace je tedy označením pohnutek, které vedou k chování. |
| s-33
| Protože cílem našeho zkoumání je člověk a protože jsme označili všechny jeho činnosti a vnějšně zachytitelné projevy jako chování, budeme hovořit o motivaci lidského chování, jejíž rozbor je cílem této knihy. |
| s-34
| Termín motivace lidského chování, vyjadřující podstatnou zvláštnost psychických procesů člověka, je užitečný pro jejich analýzu a poznání. |
| s-35
| Odpovídá na otázky, čím bylo chování určitého jedince vyvoláno nebo proč se změnilo, proč bylo zaměřeno k dosažení právě toho či onoho cíle, proč se u toho či onoho člověka projevily právě ty či ony podněty, které jeho chování vyvolaly. |
| s-36
| Vidíme tedy, že obecně se pojem motivace vztahuje na vnitřní aktivaci, na vzbuzování aktivity organismu, na jeho energizování a zároveň i na regulaci jeho chování, na jeho zaměřování určitým směrem. |
| s-37
| Obecněji bychom mohli říci, že pod pojmem motivace rozumíme všechny individuu nebo skupině připisované pochody, které vysvětlují nebo činí srozumitelným jejich chování. |
| s-38
| Již z tohoto prvního pohledu lze poznat, že pojem motivace je velmi široký. |
| s-39
| Zahrnuje takové pojmy, jako jsou snažení, chtění, touha, tendence, přání, očekávání, tlak, zájem, tenze, žádost, účel, cíl. |
| s-40
| Dnes není mezi psychology ještě shoda o přesném stanovení rozsahu pojmu motivace. |
| s-41
| Je možno říci, že ze všech psychologických pojmů je pojem motivace nejméně uspokojivě vysvětlen. |
| s-42
| Je to proto, a znovu se tu můžeme odvolat na osobní zkušenosti každého jedince, že se vztahuje na nejkomplexnější a nejtíže izolovatelné psychické procesy. |
| s-43
| Kromě toho motivaci nelze nijak přímo pozorovat. |
| s-44
| Je ve skutečnosti pouze odvozeným pojmem, hypotetickou konstrukcí. |
| s-45
| Z nejrůznějších projevů lidí a zejména z toho, že za stejných okolností jednají různě nebo za různých okolností stejně ( u téhož jedince) , i z toho, že se různí jedinci liší ve svých odpovědích na určité podněty, usuzujeme, že příčinou těchto odlišností jsou určité pohnutky, motivy, které mohou být u různých lidí různé a mohou se měnit u téhož jedince. |
| s-46
| Jinak bychom podobnosti a rozdílnosti v jejich chování nedovedli vysvětlit. |
| s-47
| Potíže jsou právě v tom, že není možno motivaci přímo sledovat a měřit, že ji pouze vyvozujeme ze změn v chování. |
| s-48
| Kromě toho, jak uvidíme, je motivace u každého jedince neobyčejně složitou záležitostí. |
| s-49
| Nejsme prakticky nikdy motivováni pouze jedním motivem, ale vždy komplexem, v němž jsou motivy vzájemně propojeny a ovlivňují se. |
| s-50
| Tak jsme se od pojmu motivace dostali k pojmu motiv. |
| s-51
| Jestliže na motivaci jsou poměrně shodné názory, pojetí motivu se mnohdy značně liší. |
| s-52
| Zásadně motiv označuje určitého vnitřního činitele, který vzbuzuje a řídí, nebo řídí chování. |
| s-53
| Proč uvádíme a řídí a nebo řídí, ukážeme později. |
| s-54
| Pro označení této vnitřní pohnutky chování se používalo nejrůznějších termínů, na které poukážeme v dalších výkladech. |
| s-55
| Motiv dostával tu širší, tu užší význam podle toho, zda se ztotožňoval s určitým druhem podnětů, jde o takové pojmy jako instinkt, drive, postoj, hodnota, cíl, potřeba, nebo zda se ho používalo jako obecného rodového označení. |
| s-56
| Byly a jsou námitky proti motivu vůbec, uvádí se, že není nutným pojmem pro vysvětlování lidského chování. |
| s-57
| Dnes se však téměř všeobecně uznává, že motiv je nezbytným pojmem pro objasnění lidského chování. |
| s-58
| My ho budeme užívat v širším pojetí a jiné motivační pojmy, s nimiž se během našeho výkladu setkáme, budeme považovat za jednotlivé druhy motivů. |
| s-59
| Budeme tedy motiv definovat jako označení určitých vnitřních podmínek, které vzbuzují a udržují aktivitu člověka a které určují, že se chová určitým způsobem. |
| s-60
| K této definici se budeme postupně ještě vracet. |
| s-61
| Uvedli jsme již, že motivace není přímo pozorovatelná a že je to hypotetická konstrukce, kterou zavedli psychologové, aby mohli vysvětlit chování člověka. |
| s-62
| Na existenci a sílu motivace usuzujeme z aktivit, z rozsahu, v němž jedinec usiluje o dosažení určitého cíle. |
| s-63
| Rozpoznáme ji i v efektivnosti učení, ve změnách chování za stejných podmínek, ve změnách výkonu, v trvání stejného chování za různých podmínek. |
| s-64
| Určení působnosti jednotlivých motivů v lidském chování je ovšem obtížné, protože, jak jsme již uvedli, motivace lidského chování je komplexní. |
| s-65
| Proto je také neobyčejně obtížné motivy klasifikovat. |
| s-66
| Výraz daného motivu kolísá od jedince k jedinci, stejné motivy se mohou vyjadřovat různým chováním, podobné chování může být výsledkem působení různých motivů, chování osobnosti v daném čase vyplývá z mnoha současně se vyskytujících a vzájemně na sebe působících motivů. |
| s-67
| K dokreslení obrazu je třeba podotknout, že na chování nepůsobí jen motivy, ale i osobnostní a vnější, zejména sociální podmínky, v nichž motivy působí. |
| s-68
| Pro uvedené nesnáze používáme někdy i termínu motivační proměnná. |
| s-69
| Vztahuje se na ty empirické a manipulovatelné proměnné, o nichž se obvykle předpokládá, že mají motivační následky. |
| s-70
| Termín motivační proměnná se chápe jako přísně objektivní, protože její působnost musí být měřitelná. |
| s-71
| Motivační proměnné se považují především za energizující podněty, které mají účinky jak stimulační ( stimulus, podnět, na nějž organismus odpovídá) , tak motivační ( elektrický šok) . |
| s-72
| Je tu ovšem otázka, které proměnné lze považovat za motivační. |
| s-73
| Uvádějí se různá kritéria aktivace, daná proměnná energizuje organismus, působení proměnné v tom smyslu, že její ústup odměňuje chování a nástup je trestem ( odnětí potravy působí nepříjemně, redukce odnětí příjemně) . |
| s-74
| Je možno uvést více kritérií a sestavit je do určité hierarchie. |
| s-75
| Tak Brown udává tato kritéria pro identifikaci proměnné jako motivační proměnné. |
| s-76
| Usnadňuje nebo energizuje odpovědi. |
| s-77
| Učení se novým odpovědím závisí na jejím uplatnění. |
| s-78
| Změny v proměnné vedou k oslabení určitých odpovědí. |
| s-79
| Tuto proměnnou nemůžeme zařadit do jiné třídy jevů, to je ovšem nejméně uspokojující kritérium. |
| s-80
| Důležitou otázkou, která vyplývá z dosavadních úvah, je, zda je všechno chování motivováno. |
| s-81
| Odpověď souvisí s širším či užším pojetím motivace. |
| s-82
| Zástupci širokého pojetí motivace vycházejí z názoru, že chování je formou pohybu a jako takové musí být kauzálně determinováno ve smyslu závislosti na podmínkách. |
| s-83
| Všechno chování je pak možno studovat z hlediska determinantů, které je vyvolávají, přičemž nejdůležitější třídou determinantů jsou motivy. |
| s-84
| Jiní psychologové rozlišují motivované a nemotivované chování podle toho, zda je odpověď bezprostředně vyvolána stimulem, podnětem, nebo zda jde o chování zaměřené k cíli. |
| s-85
| Tak trhnutí rukou při styku s horkým předmětem se považuje za chování nemotivované. |
| s-86
| Odborně se za ně pokládá zúžení zornice jako reakce na změnu osvětlení. |
| s-87
| Jestliže naproti tomu zornici stáhneme, abychom lépe viděli, jde o chování motivované. |
| s-88
| Užší pojetí motivace vychází z předpokladu, že motivy mají především řídit chování k určitému cíli. |
| s-89
| Pak je motivováno chování, které je cílově zaměřeno a při němž jsme si vědomi cíle. |
| s-90
| Z našeho hlediska širšího pojetí motivace, které vysvětlíme podrobněji dále, považujeme lidské chování za motivované. |
| s-91
| Jinou otázkou ovšem je, zda jsou všechny motivy vědomé, zda si je můžeme uvědomit. |
| s-92
| U většiny lidských projevů jde o činnost, která je vědomě zaměřena k cíli. |
| s-93
| To znamená, že víme, jak jednáme a proč tak jednáme, poznáváme motiv. |
| s-94
| Na druhé straně není vždy naše chování motivováno vědomě formulovanými cíli. |
| s-95
| I jiné pohnutky mimo cíle mohou vyvolávat chování, přičemž nevíme jak a proč. |
| s-96
| Ani u uvědomované motivace nemůžeme mít přehled o všech motivech, které jsou v daném okamžiku ve hře, uvědomujeme si pouze motivy dominantní, převládající. |
| s-97
| Kromě toho víme z vlastní zkušenosti, že leckdy i své vlastní motivy zkreslujeme, předpokládáme u sebe motivy, které nemáme, nebo se bráníme tomu, abychom si uvědomili skutečné motivy svého jednání tam, kde by skutečný motiv ohrožoval naši sebeúctu nebo hodnotový systém. |
| s-98
| Vědomá a nevědomá motivace se nemohou stavět proti sobě, jde o plynulé přechody. |
| s-99
| Některé projevy chování u dětí se vytvořily jako odpověď na opakující se situace v době, kdy si dítě ještě nemohlo uvědomit motiv. |
| s-100
| Motivy mohou působit a vyjadřovat se zcela mimo vědomí. |
| s-101
| Mnohé z našeho chování je dobře upevněným návykovým chováním, které se projevuje bez našeho vědomí. |
| s-102
| To ovšem nijak nevyvrací fakt, že převážná část lidského chování je vědomá i ve své motivační složce, jak ukážeme ještě později. |
| s-103
| Mít motiv neznamená ještě být operativní. |
| s-104
| Někdo může mít motiv, ale nemusí jednat, neboť motivy ho nemusí bezprostředně energizovat a řídit. |