Universal Dependencies - Czech - CAC

s-1

s02w-s1

s02w#1

Problémy motivace jsou tak staré jako lidstvo.

s-2

s02w-s2

s02w#2

Lidé se vždy zajímali o pohnutky vlastního chování i chování druhých.

s-3

s02w-s3

s02w#3

Ptali se, proč člověk jedná tak či onak, proč se zaměřuje na dosahování těch či oněch cílů.

s-4

s02w-s4

s02w#4

Nejde jen o psychologická zkoumání, ale o běžný všední život, při němž si neustále klademe otázky po důvodech či příčinách, které vedou lidi k tomu či onomu postupu.

s-5

s02w-s5

s02w#5

Spisovatelé rozebírají pohnutky jednání svých hrdinů, v detektivním románě pátrá vyšetřovatel po motivu činu.

s-6

s02w-s6

s02w#6

Historikové se snaží vysvětlit, proč význačné osobnosti jednaly určitým způsobem.

s-7

s02w-s7

s02w#7

Pedagogové se zamýšlejí nad podněty, které vedou jejich svěřence k tomu, aby si osvojovali předkládané učivo i jisté způsoby chování.

s-8

s02w-s8

s02w#8

Každý z nás analyzuje své chování i chování lidí kolem sebe a ptá se, co k němu vedlo.

s-9

s02w-s9

s02w#9

Je jasné, že pro všechno, co děláme, máme nějaké pohnutky.

s-10

s02w-s10

s02w#10

Naše jednání je jistým způsobem determinováno.

s-11

s02w-s11

s02w#11

Všichni si nějak vysvětlujeme, proč lidé jednají tak či onak, ale naše vysvětlení jsou nutně kusá a nepřesná.

s-12

s02w-s12

s02w#12

Naši bližní se často chovají zcela jinak, než jak bychom podle svých předpokladů od nich očekávali.

s-13

s02w-s13

s02w#13

Ba nejsme ani schopni dostatečně analyzovat svůj vlastní postup a odpovědět na otázku, proč jsme se vlastně chovali tak, jak jsme se chovali, a co nás vedlo k projevům, jichž třeba později litujeme.

s-14

s02w-s14

s02w#14

Vidíme tedy i sami na sobě, že vyznat se v sobě i v druhých není tak jednoduché, i když si mnohdy namlouváme, že právě my to dovedeme.

s-15

s02w-s15

s02w#15

V oblasti psychologie vycházíme z toho, že kdo chce porozumět člověku, musí vyjít od pohnutek jeho chování či jednání.

s-16

s02w-s16

s02w#16

Termínů chování a jednání budeme používat velmi často, proto bude vhodné si je vysvětlit.

s-17

s02w-s17

s02w#17

Chováním člověka rozumíme všechny způsoby a formy, jimiž se projevuje v nejrůznějších činnostech a situacích.

s-18

s02w-s18

s02w#18

Jde o pojem velmi široký, protože do něho zahrnujeme všechny projevy jedince, od fyziologických změn a pohybů kosterního svalstva až po složitou lidskou činnost.

s-19

s02w-s19

s02w#19

Užším pojmem je jednání, jímž označujeme tu lidskou činnost, která má vědomě cílový ráz.

s-20

s02w-s20

s02w#20

Jednání je charakterizováno tím, že jedinec ví, jak jedná a proč jedná tak či onak, i když některé konkrétní jednání může mít návykový nebo zautomatizovaný ráz a není dostatečně uvědomováno.

s-21

s02w-s21

s02w#21

Pro úplnost uveďme ještě termín prožívání, což je bezprostřední postihování našeho psychického života.

s-22

s02w-s22

s02w#22

Prožívání je tedy čistě subjektivní záležitostí.

s-23

s02w-s23

s02w#23

Mnoho z chování má člověk společného s vyššími živočichy, odtud plyne i přesvědčení některých psychologů, s nímž se často setkáme, že základní principy chování je možno zkoumat na zvířatech a přenášet na člověka.

s-24

s02w-s24

s02w#24

Naproti tomu jednání je záležitostí výhradně lidskou, protože je podloženo vyššími psychickými procesy.

s-25

s02w-s25

s02w#25

Odtud vyplývá opět názor, že člověka je nutno zkoumat jako zvláštní, od zvířat zcela odlišnou kvalitu.

s-26

s02w-s26

s02w#26

Během našeho výkladu uvidíme, kdy jsou a kdy nejsou tyto názory oprávněny.

s-27

s02w-s27

s02w#27

Analyzujeme- li jakoukoli činnost člověka, dostáváme se k momentům, které ji určují, ať již máme na mysli veškeré jeho chování nebo některý jeho konkrétní projev.

s-28

s02w-s28

s02w#28

A to je právě problematika motivace.

s-29

s02w-s29

s02w#29

Slovo motivace je odvozeno z latinského slovesa movere, hýbati, pohybovati.

s-30

s02w-s30

s02w#30

Je obecným označením pro všechny podněty, které vedou k chování, k určitému chování.

s-31

s02w-s31

s02w#31

Později uvidíme, že tuto předběžnou definici budeme muset v jistých ohledech zúžit.

s-32

s02w-s32

s02w#32

Motivace je tedy označením pohnutek, které vedou k chování.

s-33

s02w-s33

s02w#33

Protože cílem našeho zkoumání je člověk a protože jsme označili všechny jeho činnosti a vnějšně zachytitelné projevy jako chování, budeme hovořit o motivaci lidského chování, jejíž rozbor je cílem této knihy.

s-34

s02w-s34

s02w#34

Termín motivace lidského chování, vyjadřující podstatnou zvláštnost psychických procesů člověka, je užitečný pro jejich analýzu a poznání.

s-35

s02w-s35

s02w#35

Odpovídá na otázky, čím bylo chování určitého jedince vyvoláno nebo proč se změnilo, proč bylo zaměřeno k dosažení právě toho či onoho cíle, proč se u toho či onoho člověka projevily právě ty či ony podněty, které jeho chování vyvolaly.

s-36

s02w-s36

s02w#36

Vidíme tedy, že obecně se pojem motivace vztahuje na vnitřní aktivaci, na vzbuzování aktivity organismu, na jeho energizování a zároveň i na regulaci jeho chování, na jeho zaměřování určitým směrem.

s-37

s02w-s37

s02w#37

Obecněji bychom mohli říci, že pod pojmem motivace rozumíme všechny individuu nebo skupině připisované pochody, které vysvětlují nebo činí srozumitelným jejich chování.

s-38

s02w-s38

s02w#38

Již z tohoto prvního pohledu lze poznat, že pojem motivace je velmi široký.

s-39

s02w-s39

s02w#39

Zahrnuje takové pojmy, jako jsou snažení, chtění, touha, tendence, přání, očekávání, tlak, zájem, tenze, žádost, účel, cíl.

s-40

s02w-s40

s02w#40

Dnes není mezi psychology ještě shoda o přesném stanovení rozsahu pojmu motivace.

s-41

s02w-s41

s02w#41

Je možno říci, že ze všech psychologických pojmů je pojem motivace nejméně uspokojivě vysvětlen.

s-42

s02w-s42

s02w#42

Je to proto, a znovu se tu můžeme odvolat na osobní zkušenosti každého jedince, že se vztahuje na nejkomplexnější a nejtíže izolovatelné psychické procesy.

s-43

s02w-s43

s02w#43

Kromě toho motivaci nelze nijak přímo pozorovat.

s-44

s02w-s44

s02w#44

Je ve skutečnosti pouze odvozeným pojmem, hypotetickou konstrukcí.

s-45

s02w-s45

s02w#45

Z nejrůznějších projevů lidí a zejména z toho, že za stejných okolností jednají různě nebo za různých okolností stejně ( u téhož jedince) , i z toho, že se různí jedinci liší ve svých odpovědích na určité podněty, usuzujeme, že příčinou těchto odlišností jsou určité pohnutky, motivy, které mohou být u různých lidí různé a mohou se měnit u téhož jedince.

s-46

s02w-s46

s02w#46

Jinak bychom podobnosti a rozdílnosti v jejich chování nedovedli vysvětlit.

s-47

s02w-s47

s02w#47

Potíže jsou právě v tom, že není možno motivaci přímo sledovat a měřit, že ji pouze vyvozujeme ze změn v chování.

s-48

s02w-s48

s02w#48

Kromě toho, jak uvidíme, je motivace u každého jedince neobyčejně složitou záležitostí.

s-49

s02w-s49

s02w#49

Nejsme prakticky nikdy motivováni pouze jedním motivem, ale vždy komplexem, v němž jsou motivy vzájemně propojeny a ovlivňují se.

s-50

s02w-s50

s02w#50

Tak jsme se od pojmu motivace dostali k pojmu motiv.

s-51

s02w-s51

s02w#51

Jestliže na motivaci jsou poměrně shodné názory, pojetí motivu se mnohdy značně liší.

s-52

s02w-s52

s02w#52

Zásadně motiv označuje určitého vnitřního činitele, který vzbuzuje a řídí, nebo řídí chování.

s-53

s02w-s53

s02w#53

Proč uvádíme a řídí a nebo řídí, ukážeme později.

s-54

s02w-s54

s02w#54

Pro označení této vnitřní pohnutky chování se používalo nejrůznějších termínů, na které poukážeme v dalších výkladech.

s-55

s02w-s55

s02w#55

Motiv dostával tu širší, tu užší význam podle toho, zda se ztotožňoval s určitým druhem podnětů, jde o takové pojmy jako instinkt, drive, postoj, hodnota, cíl, potřeba, nebo zda se ho používalo jako obecného rodového označení.

s-56

s02w-s56

s02w#56

Byly a jsou námitky proti motivu vůbec, uvádí se, že není nutným pojmem pro vysvětlování lidského chování.

s-57

s02w-s57

s02w#57

Dnes se však téměř všeobecně uznává, že motiv je nezbytným pojmem pro objasnění lidského chování.

s-58

s02w-s58

s02w#58

My ho budeme užívat v širším pojetí a jiné motivační pojmy, s nimiž se během našeho výkladu setkáme, budeme považovat za jednotlivé druhy motivů.

s-59

s02w-s59

s02w#59

Budeme tedy motiv definovat jako označení určitých vnitřních podmínek, které vzbuzují a udržují aktivitu člověka a které určují, že se chová určitým způsobem.

s-60

s02w-s60

s02w#60

K této definici se budeme postupně ještě vracet.

s-61

s02w-s61

s02w#61

Uvedli jsme již, že motivace není přímo pozorovatelná a že je to hypotetická konstrukce, kterou zavedli psychologové, aby mohli vysvětlit chování člověka.

s-62

s02w-s62

s02w#62

Na existenci a sílu motivace usuzujeme z aktivit, z rozsahu, v němž jedinec usiluje o dosažení určitého cíle.

s-63

s02w-s63

s02w#63

Rozpoznáme ji i v efektivnosti učení, ve změnách chování za stejných podmínek, ve změnách výkonu, v trvání stejného chování za různých podmínek.

s-64

s02w-s64

s02w#64

Určení působnosti jednotlivých motivů v lidském chování je ovšem obtížné, protože, jak jsme již uvedli, motivace lidského chování je komplexní.

s-65

s02w-s65

s02w#65

Proto je také neobyčejně obtížné motivy klasifikovat.

s-66

s02w-s66

s02w#66

Výraz daného motivu kolísá od jedince k jedinci, stejné motivy se mohou vyjadřovat různým chováním, podobné chování může být výsledkem působení různých motivů, chování osobnosti v daném čase vyplývá z mnoha současně se vyskytujících a vzájemně na sebe působících motivů.

s-67

s02w-s67

s02w#67

K dokreslení obrazu je třeba podotknout, že na chování nepůsobí jen motivy, ale i osobnostní a vnější, zejména sociální podmínky, v nichž motivy působí.

s-68

s02w-s68

s02w#68

Pro uvedené nesnáze používáme někdy i termínu motivační proměnná.

s-69

s02w-s69

s02w#69

Vztahuje se na ty empirické a manipulovatelné proměnné, o nichž se obvykle předpokládá, že mají motivační následky.

s-70

s02w-s70

s02w#70

Termín motivační proměnná se chápe jako přísně objektivní, protože její působnost musí být měřitelná.

s-71

s02w-s71

s02w#71

Motivační proměnné se považují především za energizující podněty, které mají účinky jak stimulační ( stimulus, podnět, na nějž organismus odpovídá) , tak motivační ( elektrický šok) .

s-72

s02w-s72

s02w#72

Je tu ovšem otázka, které proměnné lze považovat za motivační.

s-73

s02w-s73

s02w#73

Uvádějí se různá kritéria aktivace, daná proměnná energizuje organismus, působení proměnné v tom smyslu, že její ústup odměňuje chování a nástup je trestem ( odnětí potravy působí nepříjemně, redukce odnětí příjemně) .

s-74

s02w-s74

s02w#74

Je možno uvést více kritérií a sestavit je do určité hierarchie.

s-75

s02w-s75

s02w#75

Tak Brown udává tato kritéria pro identifikaci proměnné jako motivační proměnné.

s-76

s02w-s76

s02w#76

Usnadňuje nebo energizuje odpovědi.

s-77

s02w-s77

s02w#77

Učení se novým odpovědím závisí na jejím uplatnění.

s-78

s02w-s78

s02w#78

Změny v proměnné vedou k oslabení určitých odpovědí.

s-79

s02w-s79

s02w#79

Tuto proměnnou nemůžeme zařadit do jiné třídy jevů, to je ovšem nejméně uspokojující kritérium.

s-80

s02w-s80

s02w#80

Důležitou otázkou, která vyplývá z dosavadních úvah, je, zda je všechno chování motivováno.

s-81

s02w-s81

s02w#81

Odpověď souvisí s širším či užším pojetím motivace.

s-82

s02w-s82

s02w#82

Zástupci širokého pojetí motivace vycházejí z názoru, že chování je formou pohybu a jako takové musí být kauzálně determinováno ve smyslu závislosti na podmínkách.

s-83

s02w-s83

s02w#83

Všechno chování je pak možno studovat z hlediska determinantů, které je vyvolávají, přičemž nejdůležitější třídou determinantů jsou motivy.

s-84

s02w-s84

s02w#84

Jiní psychologové rozlišují motivované a nemotivované chování podle toho, zda je odpověď bezprostředně vyvolána stimulem, podnětem, nebo zda jde o chování zaměřené k cíli.

s-85

s02w-s85

s02w#85

Tak trhnutí rukou při styku s horkým předmětem se považuje za chování nemotivované.

s-86

s02w-s86

s02w#86

Odborně se za ně pokládá zúžení zornice jako reakce na změnu osvětlení.

s-87

s02w-s87

s02w#87

Jestliže naproti tomu zornici stáhneme, abychom lépe viděli, jde o chování motivované.

s-88

s02w-s88

s02w#88

Užší pojetí motivace vychází z předpokladu, že motivy mají především řídit chování k určitému cíli.

s-89

s02w-s89

s02w#89

Pak je motivováno chování, které je cílově zaměřeno a při němž jsme si vědomi cíle.

s-90

s02w-s90

s02w#90

Z našeho hlediska širšího pojetí motivace, které vysvětlíme podrobněji dále, považujeme lidské chování za motivované.

s-91

s02w-s91

s02w#91

Jinou otázkou ovšem je, zda jsou všechny motivy vědomé, zda si je můžeme uvědomit.

s-92

s02w-s92

s02w#92

U většiny lidských projevů jde o činnost, která je vědomě zaměřena k cíli.

s-93

s02w-s93

s02w#93

To znamená, že víme, jak jednáme a proč tak jednáme, poznáváme motiv.

s-94

s02w-s94

s02w#94

Na druhé straně není vždy naše chování motivováno vědomě formulovanými cíli.

s-95

s02w-s95

s02w#95

I jiné pohnutky mimo cíle mohou vyvolávat chování, přičemž nevíme jak a proč.

s-96

s02w-s96

s02w#96

Ani u uvědomované motivace nemůžeme mít přehled o všech motivech, které jsou v daném okamžiku ve hře, uvědomujeme si pouze motivy dominantní, převládající.

s-97

s02w-s97

s02w#97

Kromě toho víme z vlastní zkušenosti, že leckdy i své vlastní motivy zkreslujeme, předpokládáme u sebe motivy, které nemáme, nebo se bráníme tomu, abychom si uvědomili skutečné motivy svého jednání tam, kde by skutečný motiv ohrožoval naši sebeúctu nebo hodnotový systém.

s-98

s02w-s98

s02w#98

Vědomá a nevědomá motivace se nemohou stavět proti sobě, jde o plynulé přechody.

s-99

s02w-s99

s02w#99

Některé projevy chování u dětí se vytvořily jako odpověď na opakující se situace v době, kdy si dítě ještě nemohlo uvědomit motiv.

s-100

s02w-s100

s02w#100

Motivy mohou působit a vyjadřovat se zcela mimo vědomí.