| s-1
| K diskusi o scientismu |
| s-2
| K článku P. Materny 'O pravdě'. |
| s-3
| Vesmír 71, 63, 1992/2 |
| s-4
| Vesmír 71 , 167, 1992/3 |
| s-5
| Na otázku 'co je pravda?' by měl vědec odpovědět, že otázka je špatně položena. |
| s-6
| Dá se jen mluvit o tom, že tvrzení (a to jen některá) jsou pravdivá, nebo ne. |
| s-7
| Jsou tu tedy dva jevy: pravda a pravdivost. |
| s-8
| Vypadá to tak, že pro vědce je podstatná pravdivost a pravda je tu brána jako gramatická odvozenina. |
| s-9
| Tedy že nejde o objekt zkoumání, ale spíše o třídovou konstantu. |
| s-10
| Pravděpodobně by potom souhlasili s definicí, že pravda je ucelený soubor pravdivých tvrzení. |
| s-11
| Tak si aspoň vysvětluji tvrzení vědců, že odhalují pravdu, když přitom odhalují pravdivá tvrzení. |
| s-12
| Potom ale nevím, proč říkají, že pravda je, a že je dokonce objektivní. |
| s-13
| (Objektivní je tu myšleno ve významu nezávislosti na stupni či stavu lidského poznání.) |
| s-14
| V tom případě totiž jde o úplně jinou pravdu než o ucelený soubor pravdivých tvrzení, který není (maximálně bude), a navíc je jeho existence přímo závislá na stupni či stavu lidského poznání. |
| s-15
| P. Materna toto nerozlišuje a navíc ztotožňuje pravdu s pravdivostí. |
| s-16
| 'Pravda jakožto korespondence se skutečností' potřebuje dva prvky: na jedné straně tvrzení či fakt, který nárokuje verifikaci a na druhé straně skutečnost, se kterou tento fakt koresponduje či nikoli. |
| s-17
| Zarážející je, že se nenárokuje verifikovat skutečnost, kterážto je po čertech vágní pojem. |
| s-18
| Logika buduje svůj aparát nad danou ontologií. |
| s-19
| Tato ontologie, ač je formálně naprosto libovolná, má dvě základní vlastnosti. |
| s-20
| Především opravdu je. |
| s-21
| Za druhé objekty, které tvoří tuto ontologii, mají jaksi samozřejmě přisouzenu tu vlastnost, že se mohou na základě zadaných gramatických pravidel seskupovat v složitější útvary, struktury, tvrzení a to bez jakékoli újmy či změny jednotlivých objektů. |
| s-22
| Za takových předpokladů pak už není obtížné vzít jakkoli složité seskupení objektů a dokázat : |
| s-23
| 1. toto seskupení je, resp. není, protože je, resp. není složeno z objektů dané ontologie |
| s-24
| 2. toto seskupení je, resp. není pravdivé, protože rozložením tohoto seskupení podle gramatických pravidel se ukáže, že koresponduje, resp. nekoresponduje s danou ontologií. |
| s-25
| Tedy předem definovaná ontologie je něco jiného než skutečnost (která by měla být nezávislá na našem mínění). |
| s-26
| Jak tedy koresponduje daná ontologie se skutečností? |
| s-27
| Takto položená otázka vede k nekonečné řadě meta-meta-...-metajazyků. |
| s-28
| Nárok na verifikování té vždy nejspodnější skutečnosti tedy uniká korespondenční definici pravdy. |
| s-29
| Řada se dá zastavit jedině tak, že nejzákladnější ontologii definuji intuitivně. |
| s-30
| Totiž, že objekty této ontologie korespondují s mými vnitřními zážitky či představami. |
| s-31
| Jsou to tedy intencionální vztahy mezi objekty ('skutečností') a mými vnitřními smysly. |
| s-32
| (Výraz smysl používám v tom významu, že jazykový výraz má význam, což je jeho smysl nebo jeho denotát, popřípadě obojí.) |
| s-33
| Takovou definicí v podstatě 'vyskakuji' z roviny jazyka a návrat není možný. |
| s-34
| Vrátím-li se totiž pojmenováním tohoto smyslu - jeho zpředmětněním, objektivací - vrátím se sice zpět do jazyka, lépe řečeno vytvořím další mezirovinu jazyka, která bude tvořit metajazyk k jazyku původnímu (viz. nekonečná řada meta-meta-...-metajazyků), ale manipuluji potom se 'smyslem', tedy jazykovým výrazem (což je opět objekt), a nikoli se smyslem 'smyslu'. |
| s-35
| V rámci konstruovaného (logického) systému - ale právě pouze v něm - je tedy korespondenční definice namístě. |
| s-36
| Zůstává otázkou, do jaké míry se tu pojem pravdy redukuje na pojem gramaticky správně utvořeného výrazu, to za prvé, a za druhé, jak nějaký jev, simulovaný v systému, který má předem danou ontologii a gramatická pravidla, koresponduje s něčím v reálném životě. |
| s-37
| V každém případě tu je jeden pojem pravdy a začínají se tu rýsovat dva rozdílné významy. |
| s-38
| Za prvé pravda nějakého faktu, který je pravdivý v nějakém systému právě proto, že vyplývá z faktů, které v tomto systému byly uznány za pravdivé už dříve. |
| s-39
| To je vlastně ona pravdivost, tedy funkce definovaná a platná pouze uvnitř vytvořeného (!) systému. |
| s-40
| A za druhé pravda - řekl bych ontologická, ale protože by to vedlo k zmatečnosti , řeknu - metafyzická. |
| s-41
| Metafyzická pravda je pojem, který vědci asi moc rádi nemají. |
| s-42
| Přitom jedině u této pravdy by bylo smysluplné objevovat či tvrdit, zda je či zda je objektivní. |
| s-43
| Existenci dvou pravd mi navíc potvrzuje i toto: Jestliže jedním dechem tvrdím, že pravda je, že je navíc objektivní, a snažím se dokonce uvést argumenty pro, a současně chci vystupovat proti tvrzení, že pravdu znám, je v tom buď vnitřní rozpor, nebo mluvím o dvou různých pravdách současně a nerozlišuji je. |
| s-44
| Nevím, co vyvolává křeče nevole u postmodernistů. |
| s-45
| Když ale někdo tvrdí, že pravda je korespondence se skutečností, tak já osobně u této průzračné definice postrádám maličkost. |
| s-46
| Jméno toho, kdo konečně určí, co je ta skutečnost, se kterou má vše ostatní korespondovat. |
| s-47
| Tomáš Kašpárek |