| s-203
| Není divu, že se soudce často díval na dno poháru. |
| s-204
| Nakonec usnul jako špalek. |
| s-205
| Paní už měla připravený kočár. |
| s-206
| Dala tam muže přenést, sama se posadila k němu a hije! do otcova dvora. |
| s-207
| Krásná jako růžové poupě vešla do pokoje a podala soudci dva holoubky. |
| s-208
| Chtěl si je vzít, ale dívka holoubky pustila, ptáci zatřepetali křídly a uletěli otevřeným oknem do širého světa. |
| s-209
| Byl to dar, a nebyl to dar. |
| s-210
| 'Tak, panenko, jestli chceš, můžeme mít svatbu,' řekl soudce. |
| s-211
| 'Ale mám jednu podmínku. |
| s-212
| Ty jsi moudrá, ale i já mám svůj rozum. |
| s-213
| Určitě uznáš, že by nedělalo dobrotu, kdyby ses mi pletla do řemesla. |
| s-214
| Proto ti ještě před svatbou říkám, že jestli mi budeš někdy mluvit do mých věcí, vrátíš se k otci.' |
| s-215
| Dívka souhlasila, a tak šli rovnou k oltáři. |
| s-216
| To -- víte -- já --' začal koktat handlíř. |
| s-217
| 'Jen se nevymlouvej! |
| s-218
| Pěkně s pravdou ven, jinak to hříbě nedostaneš. |
| s-219
| Že ti to poradila moje žena?' |
| s-220
| Handlíř nevěděl kudy kam, a tak nakonec kápl božskou. |
| s-221
| Přiznal se, že mu to poradila urozená paní. |
| s-222
| 'No vidíš,' povídá soudce. |
| s-223
| 'Nemusel ses vymlouvat, stejně jsem to hned věděl. |
| s-224
| Teď běž za tím volařem a řekni mu, že mu vzkazuji, aby ti hříbě vrátil.' |
| s-225
| 'Děkuji, urozený pane,' radostně poskočil koňský handlíř a upaloval pro hříbě. |
| s-226
| Ale soudci nebylo do skoku. |
| s-227
| Měl svou chytrou ženu čím dál raději, a teď ji musí poslat z domu, aby dodržel slovo. |
| s-228
| Když ten zloduch viděl, že s chudákem nepohne, dal mu mlýnek a chudák šel. |
| s-229
| Na zpáteční cestě zase potkal toho šedivého stařečka. |
| s-230
| Stařeček se ho ptal, jak pochodil, a chalupník mu ukázal mlýnek. |
| s-231
| 'Co s ním budeš dělat?' vyzvídal stařeček. |
| s-232
| 'Budu na něm mlít, když bude co.' |
| s-233
| Stařeček si vzal železnou hůl a prozradil chudákovi, že ten mlýnek je kouzelný. |
| s-234
| Když mu řekne: 'Mlýnku, mel!', namele mu zlaté dukáty. |
| s-235
| Stařeček domluvil a zmizel. |
| s-236
| Cestou domů se náš pocestný zase zastavil u té mlynářky. |
| s-237
| Mlynářka ho vlídně přijala a nabídla mu nocleh. |
| s-238
| Hádej, panenko, zlatá přadlenko.' |
| s-239
| 'Zkusím hádat,' usmála se Hanička. |
| s-240
| 'Jmenuješ se Martínek Klingáč.' |
| s-241
| Jak to řekla, mužíček praštil čepičkou o zem, popadl trakař a byl tentam. |
| s-242
| Stěna se zavřela a Hanička si konečně oddechla. |
| s-243
| Od té doby už zlato nepředla, ale co na tom? |
| s-244
| Víc zlata už ani nepotřebovali. |
| s-245
| Hlavně že se měli s mužem rádi a že jim synáček rostl jako z vody. |
| s-246
| Koupili si krávu, té krávě dali zvonec a naší pohádce je konec. |
| s-247
| Obušku, z pytle ven! |
| s-248
| Bylo nebylo. |
| s-249
| Za Černým mořem žil v jedné vesnici chudý chalupník. |
| s-250
| A zase se vrať stejnou cestou.' |
| s-251
| Chudák vzal hůl, šel ke skále a třikrát do ní udeřil. |
| s-252
| Skála se otevřela a hned z ní vyběhli zlí duchové. |
| s-253
| Nechali tam jen toho kulhavého, který byl přikovaný k lavici. |
| s-254
| Ten se chalupníka zeptal, co u nich hledá. |
| s-255
| 'Jen to, co mi patří. |
| s-256
| Žito, které jste mi vzali.' |
| s-257
| 'Já tvoje žito nemám,' zamumlal duch. |
| s-258
| 'Řekni, co za něj chceš.' |
| s-259
| 'Nechci nic jiného než ten pytel s obuškem, který visí tady na tom hřebu.' |
| s-260
| 'Ale, holenku, kvůli mlýnku bylo zle a kvůli stolku hotové peklo. |
| s-261
| Stačí říct: 'Obušku, z pytle ven!' a všichni, kteří by ho chtěli ošidit, dostanou co proto. |
| s-262
| Domluvil a zmizel. |
| s-263
| Chalupník se i tentokrát na cestě domů zastavil ve mlýně. |
| s-264
| Falešná mlynářka mu podstrojovala a už se nemohla dočkat, co má pocestný tentokrát za div divoucí. |
| s-265
| Chalupník byl unavený, a tak šel brzy spát. |
| s-266
| Poprosil mlynářku, aby mu pytel dobře schovala. |
| s-267
| Jen prý ať neříká: |
| s-268
| 'Obušku, z pytle ven!' |
| s-269
| Mlynářka vzala pytel a už se těšila, jaké překvapení na ni čeká. |
| s-270
| Jen co v domě všichni usnuli, běžela do komory a zavolala: |
| s-271
| 'Obušku, z pytle ven!' |
| s-272
| To ale bylo překvapení! |
| s-273
| 'Ty jsi ale chytrá hlavička!' zaradoval se sedlák. |
| s-274
| 'Máme vyhráno!' |
| s-275
| Na chudého sedláka doma čekala jeho jediná dcera. |
| s-276
| Hned otci na očích poznala, že se mu nevedlo nejlépe. |
| s-277
| 'Co je vám, tatínku? |
| s-278
| Snad jste neprohrál?' |
| s-279
| 'Ještě jsem neprohrál, ale nevím, jak to dopadne,' řekl otec a vyprávěl dceři, co bylo u soudu. |
| s-280
| 'Netrapte se, tatínku, já to do rána vymyslím,' těšilo sedláka děvče a s tím se uložili ke spánku. |
| s-281
| Ráno dcera otci něco pošeptala, sedlák se zaradoval a pospíchal k soudu. |
| s-282
| Bohatý hospodář už tam na něho čekal. |
| s-283
| Předstoupil před soudce a chlubil se, co se ženou vymysleli. |
| s-284
| Takto, Haničko, takto, takto se přede zlato.' |
| s-285
| Za chvilku naučil panenku, jak se předou zlaté nitky, a potom zmizel, stejně jako se objevil. |
| s-286
| Stěna se za ním zase zavřela. |
| s-287
| Zlatá přadlenka si sedla ke kolovratu a pustila se do práce. |
| s-288
| Předla a předla, dokud všechen len nespředla. |
| s-289
| Ještě si do rána stačila chvilku zdřímnout. |
| s-290
| Jen co se pán ráno probudil a oblékl, hned se běžel podívat do komnaty, kde nechal Haničku. |
| s-291
| Vešel dovnitř a málem od toho lesku oslepl. |
| s-292
| Nemohl uvěřit vlastním očím, když uviděl hromadu zlatých nití. |
| s-293
| Objal zlatou přadlenku a hned byla svatba. |
| s-294
| Z pytle vyskočil obušek a začal rajtovat milé mlynářce po zádech. |
| s-295
| V domě vypukl takový zmatek a rámus, že se všichni probudili. |
| s-296
| Mlynářka, celá zbitá, běžela za chudákem, aby ji proboha pomohl od té hrůzy. |
| s-297
| Slibovala hory doly, že vrátí mlýnek i stolek, jen ať to zastaví. |
| s-298
| Chalupníkovi to teprve v té chvíli došlo. |
| s-299
| Vzal si mlýnek a stolek a křikl: |
| s-300
| 'Obušku, zpátky do pytle!' |
| s-301
| Hned se stalo, jak řekl, a mlynářka si konečně mohla vydechnout. |
| s-302
| Chalupník vyrazil s veselou k domovu. |