| s-3
| Rozumu pobrala za dva. |
| s-4
| Bůhvíjak to dokázal, ale udělal všechno, jak si přála. |
| s-5
| A ona mu za tři dny poslala svatební košili. |
| s-6
| 'Dobře. |
| s-7
| Když je tvoje dcera tak šikovná, vezmu si ji za ženu,' řekl soudce. |
| s-8
| Slyšel, že se jí ani v kráse široko daleko nikdo nevyrovná, a už se nevěsty nemohl dočkat. |
| s-9
| Velice se podivil, když mu soudce řekl, že nemá na takové hlouposti čas. |
| s-10
| 'A cos vymyslel ty?' obrátil se na chudáka. |
| s-11
| 'Urozený pane,' začal, 'já si myslím, že nejbohatší je naše matička země, protože nás všechny živí. |
| s-12
| Nejrychlejší je myšlenka a nejsladší spánek poctivého člověka.' |
| s-13
| 'Jsi pašák!' pochválil ho soudce. |
| s-14
| 'Tvůj bohatý soused neměl právo ti zabít vepře pro trochu ječmene. |
| s-15
| Náhradou ti dá tu tučnou prasnici, co už ji tři roky krmí.' |
| s-16
| Soud skončil. |
| s-17
| Pyšný boháč svěsil hlavu a odešel, že ho ani slyšet nebylo. |
| s-18
| Nečekal, že ho soudce tak zahanbí a ještě o nejlepšího čuníka připraví. |
| s-19
| Pak se rozloučil s nastávající tchyní a se švagrovými. |
| s-20
| 'Mějte se tu dobře,' zavolal a už uháněli z vesnice. |
| s-21
| Hanička seděla v kočáře jako hromádka neštěstí, smutná a uplakaná. |
| s-22
| Ženich ji utěšoval, ale nebylo to nic platné. |
| s-23
| Děvče mlčelo jako ryba. |
| s-24
| 'Nestýskej si, ničeho se neboj. |
| s-25
| U mě se budeš mít dobře. |
| s-26
| Dám ti všechno, co si budeš přát. |
| s-27
| I lnu a konopí budeš mít na celou zimu a sladká jablíčka k zakousnutí.' |
| s-28
| Ale Hanka byla čím dál smutnější. |
| s-29
| Navečer dorazili do zámku, který patřil tomu pánovi. |
| s-30
| Z příze ať utká plátno, to plátno vybělí a ušije z něho svatební košili. |
| s-31
| Když to všechno dokáže, vezmu si ji za ženu, když ne, naložím s ní jako s všetečkou, která se mi chtěla plést do řemesla. |
| s-32
| Teď můžeš jít.' |
| s-33
| Sedlák šel, sotva se vlekl. |
| s-34
| Raději k soudu vůbec neměl chodit nebo měl prohrát. |
| s-35
| Kdo to kdy slyšel -- z otýpky lnu ušít za tři dny svatební košili! |
| s-36
| Když to doma řekl své dceři, jen se zasmála. |
| s-37
| Ulomila ze stromu větvičku, podala ji otci a řekla: |
| s-38
| Chudák udělal, jak mu stařeček poradil. |
| s-39
| Došel ke skále, třikrát do ní udeřil železnou holí, skála se otevřela a vyšli z ní zlí duchové. |
| s-40
| Chalupník vešel dovnitř a duch, který byl přikovaný k lavici, se ho hned zeptal, co chce. |
| s-41
| 'Jen to, co mi patří. |
| s-42
| Žito, které jste mi vzali.' |
| s-43
| 'Kde je tvému žitu konec!' zamumlal duch. |
| s-44
| 'Řekni, co za něj chceš.' |
| s-45
| 'Nic jiného než ten mlýnek, co máte nad ohništěm.' |
| s-46
| 'Člověče nešťastná, ten mlýnek ti nemůžu dát. |
| s-47
| Přej si něco jiného.' |
| s-48
| 'Ale já nic jiného nechci, dej mi ten mlýnek!' trval na svém chalupník. |
| s-49
| Chudák poděkoval soudci a chystal se také odejít, ale soudce na něho kývl prstem, aby ještě chvíli zůstal. |
| s-50
| Jen na slovíčko. |
| s-51
| 'Ty tři hádanky jsi sám neuhádl,' povídá. |
| s-52
| 'S těmi už si mnozí mudrci lámali hlavu, a na nic nepřišli. |
| s-53
| Řekni mi, kdo ti radil?' |
| s-54
| Sedlák neměl, co by tajil, a tak se přiznal, že mu to poradila jeho vlastní dcera. |
| s-55
| 'No, když máš tak moudrou dceru,' řekl soudce, 'vezmi jí tady ten len, který mi zrovna přinesli z pole. |
| s-56
| Ať ho tvá dcera vymáčí, usuší, vytře, vyhladí, vyčeše a spřede. |
| s-57
| Třetího dne před úsvitem, když ještě celý svět spal, se pan soudce postavil k otevřenému oknu a vtom vidí, že se k jeho domu blíží mladá dívka. |
| s-58
| Nebylo to ve dne ani v noci, právě začínalo svítat. |
| s-59
| Nešla pěšky ani se nevezla, seděla na kozlovi a nohama se odrážela od země. |
| s-60
| Nešla po cestě ani mimo cestu, protože kozel kráčel výmolem. |
| s-61
| Měla na sobě pytel a zástěru, a tak nebyla ani oblečená, ani nahá. |
| s-62
| Na klíně něco držela, ale soudce neviděl, co to je, protože to bylo přikryté. |
| s-63
| Řekl si, že to bude ten dar nedar. |
| s-64
| 'Ať tedy za tři dny přijde na svatbu. |
| s-65
| Ale řekni, ať nechodí ani ve dne, ani v noci, ani pěšky, ani na voze, ani na koni. |
| s-66
| Nesmí jít po cestě ani mimo cestu a nesmí být oblečená ani nahá. |
| s-67
| A ať mi přinese dar nedar.' |
| s-68
| Otec nad tím kroutil hlavou, co že si to zase pan soudce vymyslel. |
| s-69
| Ale dcera se jen smála, že prý to všechno zařídí, jak si to její nastávající muž přeje. |
| s-70
| Kolem stolku běhal mužíček v červené čepičce a modré zástěrce, před sebou tlačil zlatý trakař a prozpěvoval si: |
| s-71
| 'Devět jídel navařím, za nevěstou poběžím. |
| s-72
| Chystej se, zlatá přadleno, přijdu se zeptat na jméno. |
| s-73
| Martínek Klingáč jméno mé, nic se ti, panenko, nestane. |
| s-74
| Jestli ho uhodneš, nechám tě být, a když ne, tak musíš se mnou jít.' |
| s-75
| Víc pán nepotřeboval slyšet. |
| s-76
| Rozběhl se zpátky za sluhou, a že se trochu vyčasilo, našli cestu z lesa a pospíchali domů. |
| s-77
| Žena byla ještě uplakanější a utrápenější než předtím. |
| s-78
| Bála se, že se se svým mužem ani nestačí rozloučit. |
| s-79
| Zlatá přadlena |
| s-80
| Daleko předaleko, až někde za Červeným mořem, žil jeden mladý pán. |
| s-81
| Když měl čas na ženění, řekl si, že se podívá po nějaké šikovné a hezké nevěstě. |
| s-82
| Jak si umínil, tak udělal. |
| s-83
| Vydal se do světa, ale neměl štěstí. |
| s-84
| Nikde nenašel dívku, která by se mu líbila. |
| s-85
| Na zpáteční cestě se zastavil v domě jedné vdovy, která měla tři dcery. |
| s-86
| Všechny to byly panenky na vdávání, hezké jako obrázek. |
| s-87
| Dvě starší byly i pracovité, pilné jako včeličky. |
| s-88
| Nejmladší Hanička se do práce moc nehrnula. |
| s-89
| Byl už večer a dívky předly. |
| s-90
| Předháněly se, která víc napřede. |
| s-91
| V potoce se někdo rozhání kosou a pak zase běhá po trávě se sítí na ryby. |
| s-92
| 'Co to tu vyvádíš, ty starý blázne?' |
| s-93
| 'Nenadávejte mi, pane soudce, do starých bláznů,' nedal se koňský handlíř. |
| s-94
| 'Spíš ve vodě trávu nakosím a na trávě ryby nachytám, než se volovi narodí hříbě.' |
| s-95
| Soudce věděl, kolik uhodilo. |
| s-96
| Hned ho napadlo, v čí hlavě se ten nápad zrodil. |
| s-97
| 'Tak ty tak?' obořil se na handlíře. |
| s-98
| 'Ty se opovažuješ měnit můj rozsudek? |
| s-99
| To určitě nemáš ze své hlavy! |
| s-100
| Řekni, kdo ti to poradil?' |
| s-101
| 'Ale, urozený pane, kdo by mi to radil? |
| s-102
| Ráno chalupník poděkoval a šel dál. |