lnd94103_039

Dveře na jihozápad Ivana Krčálová, Martin Ehl Premiér Václav Klaus se nedávno vrátil z oficiální návštěvy Argentiny, Chile a Brazílie. Před dvěma měsíci navštívil tento kontinent také místopředseda vlády Jan Kalvoda. Započteme-li návštěvu ministra zahraničí Josefa Zieleniece ve Španělsku v polovině března, navštívili naši nejvyšší představitelé v poslední době celkem sedm španělsky mluvících zemí. Zdá se tak, že vláda uznala za vhodné zvýšit intenzitu našich vztahů směrem na jihozápad. Jaký je výsledek těchto zahraničních cest? Václav Klaus podepsal v Argentině dohodu o bezvízovém styku diplomatů a memorandum o porozumnění. Jeho obsahem je společná vůle obou stran podporovat vzájemný obchod a dostat se řadou postupných kroků až k zóně volného obchodu. Poněkud vlažněji byl český návrh na vytvoření zóny volného trhu přijat v Chile, ještě chladněji v Brazílii. V případě Chile ministr financí Eduard Aninato naznačil, že jednáním o svobodné zóně by mělo předcházet zvýšení obchodní výměny na určitou úroveň. Velký úspěch si nesliboval premiér od Brazílie. Mimo obrovského zadlužení země komplikuje komunikaci se zahraničím i vnitropolitická situace před podzimními volbami, takže se těžko hledá zodpovědný partner. Podobná bilance je i výsledkem cest vicepremiéra: i on víceméně podepsal jen pár nepříliš převratných smluv o bezvízovém vstupu držitelů zvláštních pasů a snažil se připravit půdu pro budoucí dohody obchodního rázu. Chceme-li tak hovořit o výsledcích, musíme se vzdát slova konkrétní. Nemůžeme ale zapomenout na propagaci České republiky v zahraničí. Být viděn, slyšen, navázat kontakty - toto byl ostatně podle vyjádření premiéra Klause hlavní cíl jeho cesty do Latinské Ameriky. Někdo by mohl namítnout, že viditelná byla ČR v tomto teritoriu již od dob dřívějších: Ve třicátých letech bylo Československo jedním z významných obchodních partnerů jihoamerických zemí, zvláště Argentiny.. Je třeba být obezřetnými a střízlivými. Česká republika je přiliš malým partnerem, nehledě na to, že západní pobřeží celého kontinentu je vystaveno masívnímu náporu kapitálu asijských tygrů a Japonska. Uchytit se v této konkurenci není a nebude snadné, pokud to bude vůbec možné. V neposlední řadě je si třeba uvědomit jedno: pro všechny latinoameričany je prioritou Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA) a připojení se k ní, nikoli izolované společenství s jednou středoevropskou zemí. Překvapení jihoamerických politiků nad návrhy Václava Klause je toho jen dokladem. Návštěva českého premiéra má však i nepřímé výsledky. Václav Klaus otevřel mnohé dveře, které by jinak podnikatelům v Latinské Americe zůstaly uzavřeny.