PML View

vesm9303_040

a-layerPDT/pml/amw/train-4/vesm9303_040.a.gz
m-layerPDT/pml/amw/train-4/vesm9303_040.m.gz
w-layerPDT/pml/amw/train-4/vesm9303_040.w.gz
treex-layerPDT/treex/amw/train-4/vesm9303_040.treex.gz

s-1 O MOCI MÝTU A DOBRÉM DOKTORU JOHÁNKOVI

s-2 * Záviš Kalandra kdysi z faktu, že všichni známe pohádky, ale ne každý zná jméno svého pradědečka, usuzoval, že mýtus je důležitější než historie.

s-3 A skutečně řada dávných kultur pečlivě zaznamenávala svoji mytologii a nestarala se přitom o svoji historii.

s-4 Mýtus člověka vtahoval do společného světa postojů a hodnot a učil jej řádu.

s-5 Happyendové schéma nebylo silnou stránkou tvůrců řecké mytologie ani sestavovatelů Starého zákona.

s-6 Ti první ukazovali, co se stane s jedincem, který se vymkne přirozenému řádu, ti druzí ukazovali totéž na celé společnosti vyvolené k údělu nést zvláštní druh řádu.

s-7 Historie poskytovala poučení, ale mýtus a později legenda vytvářela společenství.

s-8 Kvalita společenství založeného - dejme tomu, na Želvách Nindža - se přece jen liší od kvality společenství impregnovaného naukou všeslitovného Buddhy anebo spojeného legendou o sv.

s-9 Janu Nepomuckém.

s-10 Čím byl tento Jan pro naše dědy a čím se může stát pro nás?

s-11 * Především byl mučedníkem zpovědního tajemství, který neprozradil královnino tajemství a odmítl spolupracovat s vládní mocí.

s-12 Byl však také světcem lustračním, přisoudíme-li tomuto slovu původní význam rituální očisty.

s-13 Z barokní doby máme totiž doloženy případy, kdy lid nucený chodit ke zpovědi odříkal v kostele zpovědní zrcadlo, ale své skutečné hříchy sděloval na mostě Johánkovi.

s-14 Může být větší důkaz důvěry: pro církev představoval obhájce mocenské pozice církve, což v těch dobách znělo lépe než dnes.

s-15 V očích lidu byl vždy mužem slova drženého až k smrti, mužem cti, tedy mužem čestným.

s-16 Tady je užitečné si uvědomit, že slovo "čestný" úzce souvisí se slovem "šťastný", protože šťastný je ten, kdo má podíl neboli účast na dobrém údělu člověka.

s-17 To není etymologická hříčka, to byl pro naše předky kus skutečného života.

s-18 Pobělohorské doby se svými zákony trhu a moci doléhaly na duši člověka nepoměrně tíživěji než jakákoliv radikální ekonomická reforma, a zůstat v té době slušným člověkem také znamenalo slyšet Janovo mlčení jako závazek.

s-19 Kdyby po staletí na naše předky nepůsobil příklad světců, mohli bychom dnes být jenom národem vlčáků.

s-20 * Jeden důležitý rys české povahy bychom snad mohli nazvat skrytým husitstvím.

s-21 Je to touha po svatém životě kombinovaná s nechutí k vrchnosti a nedůvěrou k bohaté církvi.

s-22 Tento rys procítá vždy, když se církev začíná víc starat o svůj majetek než o své plačící.

s-23 Skryté husitství můžeme v tomto národě vystopovat hluboko před Husem a dlouho po něm.

s-24 Známe je i ze současnosti a charakteristicky se nejdřív objevuje u nižších katolických duchovních.

s-25 V kultu Jana Nepomuckého pozorujeme jakousi zvláštní dvojjedinost obou Janů.

s-26 Oba umírají svévolí vladaře.

s-27 Jan Hus se opírá o moc královskou a končí v ohni, jeho současník Jan Nepomucký se opírá o církev a končí ve vodě.

s-28 Husova zdánlivá podoba se promítá do soch Nepomukových, ne proto, aby jeden kult byl nahrazen druhým, ale protože v očích lidu oba Janové splývají.

s-29 Svatořečení Nepomukovo není pletichou Habsburků ani jezuitskou intrikou, ale je lidem na církvi víceméně vyvzdorováno.

s-30 Představuje rehabilitaci "kacířského" českého národa v očích katolické Evropy a připravuje národní obrození.

s-31 V sochách Nepomukových se vrací duchovní postava Husova pročistěná utrpením minulých staletí.

s-32 Skoro jsme v pokušení říci, že jedny z nejlepších ideálů ranného husitství vítězí skrze rekatolizaci, nikoli skrze reformaci.

s-33 * Po smrti Jana Nepomuckého vyschla Vltava tak, že ji nebylo nutné překračovat po mostě.

s-34 Mlynáři neměli práci a lidé mouku, takže lid pražský velice králi zazlíval Janovo umučení.

s-35 V lidové pověře se Jan stal ochráncem mostu a pánem nad řekou.

s-36 Obsadil tak uvolněnou niku po pohanském bohu zaplašeném křesťanskou zvěstí.

s-37 Od dávných dob bývaly brody označeny kůlem či podobou strážce, který usmiřoval či odháněl nepřátelského boha řeky anebo přímo byl říčním démonem žádajícím za průjezd svým územím nějakou oběť.

s-38 Mezi lidem byl znám jako vodník.

s-39 Jan demonstroval svoji moc nad vodami - a tedy i nad vodníky - zázrakem vyschnutí, který mu, myslím, velice pomohl k celosvětové popularitě.

s-40 Každý most totiž potřeboval svého patrona, neboť - jak z folklóru známo - různé druhy vodníků odjakživa patřily mezi široce rozšířenou a těžko vypočitatelnou vodní chamraď..

s-41 * Čím je pro nás dobrý doktor Johánek dnes?

s-42 Patronem slušných a čestných, což znamená šťastných lidí, ochráncem čistoty vod nebo převlečeným Husem, jež se nenápadně vplížil do katolických řad?

s-43 Povrchně moralistních odpovědí na tuto otázku si v roce 600. výročí jeho umučení přečteme celou řadu, ale pravděpodobně nic neuslyšíme o události, která se přihodila r. 1389, jen čtyři roky před Janovou smrtí.

s-44 Kněz nesoucí hostie byl tehdy udeřen několika kameny vrženými z pražského židovského města, takže se mu svátost oltářní rozsypala po zemi.

s-45 Následoval pogrom, při kterém došlo k hromadnému vyvraždění celého židovského města, z jehož 3000 obyvatel se zachránila jen nevelká skupina dětí.

s-46 Oběti byly ještě druhý den zaživa metány do plamenů.

s-47 O mučedníky víry nebyla ve středověkém prostoru nikdy nouze a ve světle celého umučeného pražského židovského města se smrt jednoho spravedlivého na pražském mostě jeví jako tendenční, jednostranně zvýrazněná historka.

s-48 Ale obě historie krutosti a bezpráví se od sebe zřejmě nedají oddělit.

s-49 A tak chceme-li se dopracovat k nějakému poučení anebo ještě lépe vtažení do širšího společenství, měli bychom se ptát na budoucí charakter evropského prostoru.

s-50 Nestane-li se totiž místem smiřování a odpouštění, stane se jistě opět územím zvůle a kolébkou mučedníků.

s-51 Václav Cílek

dependency tree • text view