Vyrovnané
daně?
Poznámka
Aleš
V.
Poledne
Ponechme
protentokrát
stranou
diskuse
o
tom,
zda
má
či
nemá
být
vyrovnaný
rozpočet
zakotven
v
ústavě,
a
podívejme
se,
co
přinesou
novely
daňových
zákonů
podnikatelům
a
spotřebitelům.
Je
možné
říci,
že
snížení
daně
z
přidané
hodnoty
ve
vyšší
23procentní
sazbě
o
jedno
procento
ceny
pro
malospotřebitele
prakticky
neovlivní.
Podnikatelům,
především
těm
drobným,
to
bude
totiž
pouze
částečně
kompenzovat
zvýšené
náklady
na
energie
a
další
vstupy,
proto
žádné
zajímavější
snižování
cen
nelze
z
jejich
strany
očekávat.
Naopak
u
zboží,
které
je
zatíženo
spotřební
daní
(např.
cigarety,
alkohol,
některé
petrochemické
výrobky),
dojde
zcela
jistě
k
posunu
cen
směrem
nahoru,
protože
obchodníci
do
nich
promítnou
zvýšení
daňových
sazeb.
Tyto
cenové
změny
by
však
neměly
být
nijak
dramatické.
Poněkud
jiná
situace
bude
ve
stavebnictví.
V
současné
době
jsou
stavební
služby
zdaňovány
pětiprocentní
sazbou
DPH.
Platná
legislativa
umožňuje,
aby
pouze
pěti
procenty
byly
zatíženy
i
výrobky,
které
jsou
dodávány
v
rámci
těchto
služeb,
ale
normálně
se
prodávají
s
23procentní
daní
z
přidané
hodnoty.
Stát
tak
přichází
o
nemalé
částky.
Proto
novela
zákona
má
tento
daňový
únik
ucpat.
Ve
stavebnictví
to
ovšem
bude
znamenat
zvýšení
cen.
Také
nově
zaváděné
zdanění
peněžního
leasingu
daní
z
přidané
hodnoty
zvýší
cenovou
hladinu
v
tomto
oboru
podnikání,
což
se
může
projevit
určitým
poklesem
poptávky.
Je
známou
skutečností,
že
naše
daňová
soustava
patří
k
nejtvrdším
na
světě.
Snaha
kabinetu
udržet
vyrovnaný
rozpočet
vychází
z
myšlenky:
když
na
jedné
straně
uberu,
na
druhé
musím
přidat.
Je
otázkou,
zda
by
vláda
neměla
hledat
podmínky
pro
dosažení
vyrovnaného
rozpočtu
nikoliv
v
udržení
stejných
přítoků
peněz
do
rozpočtu,
ale
v
cílevědomém
snižování
rozpočtových
výdajů.
To
je
ostatně
vládou
proklamovaná
zásada.
S
tím
ovšem
nekorespondují
například
požadavky
jednotlivých
ministerstev
na
finanční
prostředky
z
rozpočtu
na
příští
rok,
které
jsou
podstatně
vyšší
než
letos.