Sebeléčení
zvířat
-
legenda,
či
realita?
PROKOP
MÁLEK
Německý
sedlák
Vincenc
Prieznitz
z
Gräfenbergu
(dnes
Jeseníku)
si
kdysi
všiml,
že
si
srnka
poraněnou
nohu
máčí
ve
vodě.
Z
toho
usuzoval,
že
voda
má
léčebné
a
hojivé
účinky
i
na
lidský
organismus.
Vznikl
tak
léčebný
směr,
vodoléčba,
a
Prieznitz,
pěstující
ji
systematicky
v
jím
založených
lázních,
se
stal
světovým
pojmem
v
historii
medicíny
jako
zakladatel
nového
oboru.
Lesníci,
kteří
mají
velkou
příležitost
pozorovat
v
přírodě
různé
jevy,
si
všimli,
že
nemocná
zvěř
trpící
rýmou,
revmatismem
a
podobně
požírá
určité
rostliny.
Jsou
to
větvičky
vrby
(Salix
oficinalis),
listy
lébavky
(Gaultheria
procumbens)
a
maceška
rolní
(Viola
tricolora).
Také
z
tohoto
poznatku
se
usoudilo,
že
zmíněné
rostliny
mohou
mít
léčebné
účinky
i
u
lidí
a
připravovali
se
z
nich
různé
čajové
odvary.
Tyto
rostliny
obsahují
kyselinu
ortooxybenzoovou,
která
byla
podle
vrby
nazvána
kyselinou
salicylovou.
Látku
lze
poměrně
jednoduše
chemickou
cestou
syntetizovat.
A
to
byl
začátek
léku,
který
se
stal
ze
všech
farmak
nejrozšířenějším
a
je
distribuován
pod
různými
firemními
názvy
(Aspirin,
Acylpirin,
Rhodine
aj.)
Samoléčitelství
zvířat
existuje,
i
když
má
různé
podoby.
Vědci
si
jich
začínají
čím
dál
více
všímat.
Bylo
dlouho
známo,
že
špačci
vystýlají
svá
hnízda
čerstvými
zelenými
listy.
Jedni
soudili,
že
jde
o
kamufláž
proti
nepříteli,
jiní,
že
je
to
zařízení
udržující
příslušnou
vlhkost
hnízda.
Larry
Clark
dospěl
na
podkladě
studií
k
novým
závěrům
(Parasitology
Today
1990).
Špačci
nepoužívají
jen
náhodné
listy,
které
jim
okolní
příroda
nabízí.
Vybírají
si
výlučně
jen
listy
určitého
druhu.
To
se
stalo
východiskem
k
vypracování
hypotézy,
vycházející
z
následujících
úvah:
(1)
Listy
obsahují
nějakou
substanci,
která
má
hnízdo
ochránit
před
zamořením
škodlivými
látkami
či
organismy.
(2)
Mláďata
v
hnízdech
jsou
nejvíce
ohrožována
krev
sajícími
parazity,
roztoči.
(3)
Hypotetická
látka
může
působit
právě
na
tyto
parazity,
kteří
vyvolávající
u
mláďat
těžkou
anémii.
V
hnízdech
vystlaných
příslušnými
listy
bylo
prokázáno
kolem
8 000
roztočů.
V
hnízdech,
ve
kterých
byly
listy
odstraněny,
se
množství
parazitů
zvýšilo
na
čtvrt
miliónu.
Špačci
tak
instinktivně
využívají
pesticidního
účinku
listů.
Pesticidní
působení
na
roztoče
bylo
upřesněno
tak,
že
látkou
nejsou
zasaženi
dospělí
paraziti,
ale
organismy
v
době
vývoje.
Podle
Clarka
hraje
hlavní
úlohu
při
výběru
listů
čich.
Ptáci
si
zachovají
čichový
vjem
hnízda
a
pomocí
čichu
zostřeného
v
době
hnízdění
nalézají
příslušné
listy.
S
určitou
benevolencí
byli
špačci
označení
za
ptáky
s
talentem
pro
aplikovanou
chemii.
Druhý
příklad
se
týká
šimpanzů.
Primátologové,
znalci
nejbližších
příbuzných
člověka,
prostudovali
již
velmi
podrobně
chování
i
zvyklosti
šimpanzů
i
z
hlediska
výživy.
Bylo
podrobně
prozkoumáno
složení
potravy
i
způsoby,
jakými
ji
požívají.
Normální
potravu
šimpanzi
rychle
rozžvýkají
a
polknou.
Občas
však
sáhnou
mimo
svůj
obvyklý
jídelníček
a
k
této
potravě
se
chovají
odlišně
a
nezvykle.
Richard
Wrangham,
profesor
antropologie
Harwadovy
univerzity
zjistil,
že
jde
o
listy
rostliny
z
rodu
Aspilia,
která
je
v
Africe
široce
rozšířena.
Z
nich
si
šimpanzi
vybírají
tři
druhy:
Aspilia
pluriseta,
A
.
rudis
a
A
.
mossambicensis
.
Tyto
listy
šimpanzi
nerozžvýkávají,
ale
nechají
je
chvíli
v
ústní
dutině
a
pak
je
vcelku
polknou.
Příčina
tohoto
zvláštního
jednání
zůstala
dlouho
neobjasněná
a
záhadná.
Klíčem
k
objasnění
bylo
pozorování,
že
domorodci
žijící
ve
stejné
oblasti
s
šimpanzi
používají
zcela
shodného
výběru
listí
k
lékařským
účelům.
Čajové
odvary
z
těchto
listů
se
jim
osvědčily
jak
zevně
při
léčení
poranění
a
popálenin,
tak
vnitřně
při
střevních
obtížích
vyvolaných
parazity.
Z
tohoto
pozorování
vytvořil
Wrangham
hypotézu,
že
i
pro
šimpanze
jsou
tyto
listy
léčebným
prostředkem,
jakýmisi
léčebnými
pilulkami.
Hypotéza
byla
podepřena
nálezem,
že
listy
polknuté
vcelku
jsou
posety
četnými
trhlinkami,
kterými
se
může
uvolňovat
během
průchodu
střevním
traktem
účinná
látka.
K
vyjasnění
povahy
předpokládané
účinné
látky
požádal
Wrangham
kalifornského
farmakologa
Eloye
Rodrigueze.
Výsledky
byly
pozoruhodné.
Z
listů
prokázal
vysoké
koncentrace
účinného
antibiotika
zvaného
thiarubine-A,
dříve
nalezeného
v
jiných
rostlinách.
Rodriguez
prokázal,
že
thiarubine-A
má
výrazný
protihoubový
a
protiparazitární
účinek.
Ukázal
například,
že
velmi
nízké
koncentrace
jsou
účinné
proti
parazitům
a
mají
též
výrazný
antimikrobiální
účinek.
Analýza
zjistila
i
další
skutečnosti:
nejúčinnější
látky
obsahují
mladé
listy,
a
to
při
ranním
rozbřesku.
A
právě
tyto
listy
a
v
této
době
používají
šimpanzi.