| s-1
|
Ilustrátor
nálady
|
| s-2
|
Galerie
Někteří
výtvarní
autoři,
kteří
vyšli
z
alternativního
neoficiálního
proudu
a
odborně
se
nikde
neškolili,
mají
proti
nejmladší
umělecké
generaci
relativní
časové
zpoždění
a
na
rozdíl
od
ní
i
jinou
zkušenost.
|
| s-3
|
Mnozí
z
nich
zůstali
solitéry,
neúčastní
se
většinou
ani
kolektivních
výstav,
jejich
ambice
často
mají
"nepraktické"
cíle.
|
| s-4
|
Patří
k
nim
například
okruh
umělců
hájených
Respektem
a
Revolver
Revue,
kde
najdeme
vzácná
individua.
|
| s-5
|
Z
trochu
jiného
soudku
jsou
pak
opozdilí
studenti,
mezi
které
patří
i
Roman
Trabura
(1960),
malíř
působící
mimo
hlavní
proudy
i
skupiny.
|
| s-6
|
Je
svérázně
svůj
či
nemódně
eklektický.
|
| s-7
|
Jeho
svět,
do
kterého
nyní
můžeme
vstoupit
v
pražské
galerii
Fronta,
je
plný
fantasmagorie,
kýče,
mystiky,
surreálna
a
citů.
|
| s-8
|
Z
formálního
hlediska
sahá
od
insitního
projevu
po
polohu
expresívní.
|
| s-9
|
Tematicky
je
Traburův
svět
spontánní
a
jednoduchý,
bez
intelektuálních
konceptů:
zachycuje
okamžiky,
jež
ho
okouzlily,
náladu,
barvy,
zajímavé
předměty.
|
| s-10
|
Všímá
si
krajin,
lesa,
zvířat,
oblohy,
ztichlé
večerní
ulice.
|
| s-11
|
Kdyby
se
daly
postmoderní
postuláty
nadiktovat,
vypadal
by
Trabura
jako
jejich
vzorný
služebník.
|
| s-12
|
Řadí
tradiční
vedle
banálního,
kříží
vysoký
i
nízký
styl.
|
| s-13
|
Jen
rozpětí
možných
kódů,
ke
kterým
se
obsah
vztahuje,
se
nezdá
příliš
široké.
|
| s-14
|
Jako
by
byl
vlastně
určující
jen
jeden
-
situační
metafora,
stále
dokola
se
obměňující.
|
| s-15
|
Trabura
nemůže
vystoupit
ze
svého
stínu.
|
| s-16
|
Snad
jen
ve
velkoformátových
leteckých
pohledech
na
město
přesahuje
malíř
sám
sebe.
|
| s-17
|
Stále
však
cítíme
nějaká
závaží,
která
jako
by
vlekl
za
sebou
-
silná
atmosféra
jeho
obrazů
by
potřebovala
více
opravdové
svobody.
|
| s-18
|
Autor
studuje
na
Akademii
výtvarných
umění,
bez
níž
by
se
však
už
dnes
zřejmě
obešel.
|
| s-19
|
Možná
je
víc
ilustrátorem
nálady,
podobně
jako
například
brilantní
Pavel
Reisenauer
z
Respektu.
|
| s-20
|
Aby
Trabura
dosáhl
malířského
gesta
Střížkova
či
Mainerova
(k
jejichž
obrazům
lze
jeho
díla
na
první
pohled
přirovnávat),
nesměl
by
v
sobě
mít
dvojníka-našeptávače,
který
ho
podivně
tlumí
v
rozletu.
|