| s-1
|
O
MOCI
MÝTU
A
DOBRÉM
DOKTORU
JOHÁNKOVI
|
| s-2
|
*
Záviš
Kalandra
kdysi
z
faktu,
že
všichni
známe
pohádky,
ale
ne
každý
zná
jméno
svého
pradědečka,
usuzoval,
že
mýtus
je
důležitější
než
historie.
|
| s-3
|
A
skutečně
řada
dávných
kultur
pečlivě
zaznamenávala
svoji
mytologii
a
nestarala
se
přitom
o
svoji
historii.
|
| s-4
|
Mýtus
člověka
vtahoval
do
společného
světa
postojů
a
hodnot
a
učil
jej
řádu.
|
| s-5
|
Happyendové
schéma
nebylo
silnou
stránkou
tvůrců
řecké
mytologie
ani
sestavovatelů
Starého
zákona.
|
| s-6
|
Ti
první
ukazovali,
co
se
stane
s
jedincem,
který
se
vymkne
přirozenému
řádu,
ti
druzí
ukazovali
totéž
na
celé
společnosti
vyvolené
k
údělu
nést
zvláštní
druh
řádu.
|
| s-7
|
Historie
poskytovala
poučení,
ale
mýtus
a
později
legenda
vytvářela
společenství.
|
| s-8
|
Kvalita
společenství
založeného
-
dejme
tomu,
na
Želvách
Nindža
-
se
přece
jen
liší
od
kvality
společenství
impregnovaného
naukou
všeslitovného
Buddhy
anebo
spojeného
legendou
o
sv.
|
| s-9
|
Janu
Nepomuckém.
|
| s-10
|
Čím
byl
tento
Jan
pro
naše
dědy
a
čím
se
může
stát
pro
nás?
|
| s-11
|
*
Především
byl
mučedníkem
zpovědního
tajemství,
který
neprozradil
královnino
tajemství
a
odmítl
spolupracovat
s
vládní
mocí.
|
| s-12
|
Byl
však
také
světcem
lustračním,
přisoudíme-li
tomuto
slovu
původní
význam
rituální
očisty.
|
| s-13
|
Z
barokní
doby
máme
totiž
doloženy
případy,
kdy
lid
nucený
chodit
ke
zpovědi
odříkal
v
kostele
zpovědní
zrcadlo,
ale
své
skutečné
hříchy
sděloval
na
mostě
Johánkovi.
|
| s-14
|
Může
být
větší
důkaz
důvěry:
pro
církev
představoval
obhájce
mocenské
pozice
církve,
což
v
těch
dobách
znělo
lépe
než
dnes.
|
| s-15
|
V
očích
lidu
byl
vždy
mužem
slova
drženého
až
k
smrti,
mužem
cti,
tedy
mužem
čestným.
|
| s-16
|
Tady
je
užitečné
si
uvědomit,
že
slovo
"čestný"
úzce
souvisí
se
slovem
"šťastný",
protože
šťastný
je
ten,
kdo
má
podíl
neboli
účast
na
dobrém
údělu
člověka.
|
| s-17
|
To
není
etymologická
hříčka,
to
byl
pro
naše
předky
kus
skutečného
života.
|
| s-18
|
Pobělohorské
doby
se
svými
zákony
trhu
a
moci
doléhaly
na
duši
člověka
nepoměrně
tíživěji
než
jakákoliv
radikální
ekonomická
reforma,
a
zůstat
v
té
době
slušným
člověkem
také
znamenalo
slyšet
Janovo
mlčení
jako
závazek.
|
| s-19
|
Kdyby
po
staletí
na
naše
předky
nepůsobil
příklad
světců,
mohli
bychom
dnes
být
jenom
národem
vlčáků.
|
| s-20
|
*
Jeden
důležitý
rys
české
povahy
bychom
snad
mohli
nazvat
skrytým
husitstvím.
|
| s-21
|
Je
to
touha
po
svatém
životě
kombinovaná
s
nechutí
k
vrchnosti
a
nedůvěrou
k
bohaté
církvi.
|
| s-22
|
Tento
rys
procítá
vždy,
když
se
církev
začíná
víc
starat
o
svůj
majetek
než
o
své
plačící.
|
| s-23
|
Skryté
husitství
můžeme
v
tomto
národě
vystopovat
hluboko
před
Husem
a
dlouho
po
něm.
|
| s-24
|
Známe
je
i
ze
současnosti
a
charakteristicky
se
nejdřív
objevuje
u
nižších
katolických
duchovních.
|
| s-25
|
V
kultu
Jana
Nepomuckého
pozorujeme
jakousi
zvláštní
dvojjedinost
obou
Janů.
|
| s-26
|
Oba
umírají
svévolí
vladaře.
|
| s-27
|
Jan
Hus
se
opírá
o
moc
královskou
a
končí
v
ohni,
jeho
současník
Jan
Nepomucký
se
opírá
o
církev
a
končí
ve
vodě.
|
| s-28
|
Husova
zdánlivá
podoba
se
promítá
do
soch
Nepomukových,
ne
proto,
aby
jeden
kult
byl
nahrazen
druhým,
ale
protože
v
očích
lidu
oba
Janové
splývají.
|
| s-29
|
Svatořečení
Nepomukovo
není
pletichou
Habsburků
ani
jezuitskou
intrikou,
ale
je
lidem
na
církvi
víceméně
vyvzdorováno.
|
| s-30
|
Představuje
rehabilitaci
"kacířského"
českého
národa
v
očích
katolické
Evropy
a
připravuje
národní
obrození.
|
| s-31
|
V
sochách
Nepomukových
se
vrací
duchovní
postava
Husova
pročistěná
utrpením
minulých
staletí.
|
| s-32
|
Skoro
jsme
v
pokušení
říci,
že
jedny
z
nejlepších
ideálů
ranného
husitství
vítězí
skrze
rekatolizaci,
nikoli
skrze
reformaci.
|
| s-33
|
*
Po
smrti
Jana
Nepomuckého
vyschla
Vltava
tak,
že
ji
nebylo
nutné
překračovat
po
mostě.
|
| s-34
|
Mlynáři
neměli
práci
a
lidé
mouku,
takže
lid
pražský
velice
králi
zazlíval
Janovo
umučení.
|
| s-35
|
V
lidové
pověře
se
Jan
stal
ochráncem
mostu
a
pánem
nad
řekou.
|
| s-36
|
Obsadil
tak
uvolněnou
niku
po
pohanském
bohu
zaplašeném
křesťanskou
zvěstí.
|
| s-37
|
Od
dávných
dob
bývaly
brody
označeny
kůlem
či
podobou
strážce,
který
usmiřoval
či
odháněl
nepřátelského
boha
řeky
anebo
přímo
byl
říčním
démonem
žádajícím
za
průjezd
svým
územím
nějakou
oběť.
|
| s-38
|
Mezi
lidem
byl
znám
jako
vodník.
|
| s-39
|
Jan
demonstroval
svoji
moc
nad
vodami
-
a
tedy
i
nad
vodníky
-
zázrakem
vyschnutí,
který
mu,
myslím,
velice
pomohl
k
celosvětové
popularitě.
|
| s-40
|
Každý
most
totiž
potřeboval
svého
patrona,
neboť
-
jak
z
folklóru
známo
-
různé
druhy
vodníků
odjakživa
patřily
mezi
široce
rozšířenou
a
těžko
vypočitatelnou
vodní
chamraď..
|
| s-41
|
*
Čím
je
pro
nás
dobrý
doktor
Johánek
dnes?
|
| s-42
|
Patronem
slušných
a
čestných,
což
znamená
šťastných
lidí,
ochráncem
čistoty
vod
nebo
převlečeným
Husem,
jež
se
nenápadně
vplížil
do
katolických
řad?
|
| s-43
|
Povrchně
moralistních
odpovědí
na
tuto
otázku
si
v
roce
600.
výročí
jeho
umučení
přečteme
celou
řadu,
ale
pravděpodobně
nic
neuslyšíme
o
události,
která
se
přihodila
r.
1389,
jen
čtyři
roky
před
Janovou
smrtí.
|
| s-44
|
Kněz
nesoucí
hostie
byl
tehdy
udeřen
několika
kameny
vrženými
z
pražského
židovského
města,
takže
se
mu
svátost
oltářní
rozsypala
po
zemi.
|
| s-45
|
Následoval
pogrom,
při
kterém
došlo
k
hromadnému
vyvraždění
celého
židovského
města,
z
jehož
3000
obyvatel
se
zachránila
jen
nevelká
skupina
dětí.
|
| s-46
|
Oběti
byly
ještě
druhý
den
zaživa
metány
do
plamenů.
|
| s-47
|
O
mučedníky
víry
nebyla
ve
středověkém
prostoru
nikdy
nouze
a
ve
světle
celého
umučeného
pražského
židovského
města
se
smrt
jednoho
spravedlivého
na
pražském
mostě
jeví
jako
tendenční,
jednostranně
zvýrazněná
historka.
|
| s-48
|
Ale
obě
historie
krutosti
a
bezpráví
se
od
sebe
zřejmě
nedají
oddělit.
|
| s-49
|
A
tak
chceme-li
se
dopracovat
k
nějakému
poučení
anebo
ještě
lépe
vtažení
do
širšího
společenství,
měli
bychom
se
ptát
na
budoucí
charakter
evropského
prostoru.
|
| s-50
|
Nestane-li
se
totiž
místem
smiřování
a
odpouštění,
stane
se
jistě
opět
územím
zvůle
a
kolébkou
mučedníků.
|
| s-51
|
Václav
Cílek
|