|

ps2013-059-02-018-018.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

18. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 931/ - druhé čtení

Date2017-06-28
Meetingps2013/059
Agenda Itemps2013/059/018
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/059schuz/s059072.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 1 > 2
Místopředseda PSP Petr Gazdík 18. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 931/ - druhé čtení Tímto návrhem jsme se zabývali 25. května tohoto roku, přerušili jsme obecnou rozpravu. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujal pan ministr obrany Martin Stropnický a zpravodaj garančního výboru pro obranu pan poslanec Bohuslav Chalupa. Ptám se na vystoupení navrhovatele a zpravodajů, jestli mají zájem. Pan ministr má zájem, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve druhém čtení projednáváme materiál návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. Byl již minimálně jednou, myslím, přerušen, ne-li dvakrát, je to již předloha, která za sebou vláčí takový mnohaměsíční příběh, a já apeluji na vaši kolegiálnost a věřím, že se dnes podaří to druhé čtení úspěšně uzavřít. O tom, že ta norma je potřebná, o tom se asi žádný velký spor nevede, ale samozřejmě je to svým způsobem průlom, nebo novinka, řekněme, vůbec v oblasti té obrany, takže chápu, že to přináší různé otázky, různou polemiku, různé návrhy atd. Ale moc bych prosil, abychom se k tomu postavili aktivně a konstruktivně, pokud možno. Protože je to neuvěřitelné, ale skoro pokaždé, když se tím tématem zabýváme, tak ve dnech bezprostředně minulých dojde k nějakému poměrně masivnímu kybernetickému útoku, jako tomu bylo včera na území Ukrajiny, a nejen Ukrajiny. Takže o tom, že je potřeba s tímto materiálem pohnout, si myslím, že spor není. Zazněla tu celá řada dotazů během toho minulého projednávání, některé z nich mi položil zde přítomný pan předseda poslaneckého klubu pan Stanjura, některé pan poslanec Skalický, který tu není, takže si dovolím aspoň v rychlosti, protože těch dotazů byla skutečně celá řada, aspoň v rychlosti na ty podstatnější, aspoň tak jak jsem je zachytil, odpovědět. Byla tady vznesena tematika, zda nejdřív upravit legislativu a následně teprve vytvářet schopnosti, což je ta cesta, kterou jsme my zvolili, nebo zda by nebyla lepší cesta opačná, což byl návrh pana poslance Stanjury. Rád bych upozornil na to, že v těch zemích - a to jsou, to je pravda, spojenecké země -, kde tomu tak bylo, tak se ty schopnosti vytvářely bez legislativního podchycení, byly provozovány ve vysokém režimu utajení a až po jejich zveřejnění, např. pověstná kauza Edwarda Snowdena, se tyto státy snaží ošetřit celou tu oblast i z hlediska legislativy. Ale upřímně řečeno nedovedu si moc představit, že by v českém právním prostředí bylo možné v rámci státních institucí vykonávat činnosti, na které by daná instituce neměla zákonný mandát. A tak si jednoznačně myslím, že naše cesta, kdy nejdřív měníme legislativu, čili vytváříme pravidla pro tu činnost, závazná pravidla, a pak teprve budujeme konkrétní schopnosti, je ta správná. Snažíme se legislativu upravit tak, aby v této době, kdy jde technický rozvoj poměrně dynamicky dopředu, aby taky nebránila výkonu kybernetické obrany i v budoucnu, bez nutnosti výrazných úprav. Protože tím bych taky zároveň rád odpověděl na poznámku nebo připomínku těch, kteří volají po daleko větší konkretizaci technického řešení. Věřte, jsme přesvědčeni a vedeni jenom věcným motivem, že ta konkretizace by zase byla v podstatě, a možná velice brzy, brzdou. Dalším tématem, které vzbuzovalo polemiku, byla otázka pasivních prvků nebo aktivních prvků s tím, že Vojenské zpravodajství by mělo připustit, že se vlastně, pokud se mluví o aktivní obraně, tak se vlastně mluví o útoku. Ta hranice je velmi tenká, velmi křehká, zavání, pokud bychom používali slovo útok, tak to zavání nějakou asociací agrese, ale o něco takového, myslím, že všichni víme, tady vůbec nejde. Aktivní obranu je, myslím si, třeba chápat tak, že nepůjde o jen pasivní reagenci, ne tedy pouhé krytí se, když to přirovnám třeba k fyzické sebeobraně při nějakém klasickém útoku na tělo, ale že půjde i o obranu aktivní, to znamená, že "rány budou opětovány".

Download XML • Download text