|

2013-031-05-095

95. Návrh poslanců Soni Markové, Stanislava Grospiče, Stanislava Mackovíka, Miroslava Opálky a Josefa Šenfelda na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 393/ - prvé čtení

Date2015-09-29
Meeting2013/031
Agenda Item2013/031/095
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/031schuz/bqbs/b22009501.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   012 < Page 013 > 014

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Šánovou. Připraví se pan poslanec Opálka. Prosím, máte slovo. Poslankyně Zuzana Šánová Vážená paní předsedající, milí kolegové, tak mi toho moc nezbývá, co bych tady měla říct, protože hodně toho bylo řečeno. Ale přece jenom ještě něco řečeno nebylo. Když byl tento systém v roce 2009 - tuším - zaveden, tak také platilo to, že zaměstnavatel dostával od státu, potažmo od České správy sociálního zabezpečení vrácenu polovinu vyplacené náhrady. Nevím, jestli s tím paní navrhovatelka je - vaším prostřednictvím (paní předsedající)- obeznámena, ale jsem přesvědčena o tom, že pokud by se měla snad zrušit karenční doba, pak by se mělo uvažovat o tom, že zaměstnavatel by dostal zpátky a myslím si, že by to byly hodně vysoké náklady, do státního rozpočtu, a ne, jak tady bylo řečeno navrhovatelem, že to státní rozpočet nijak nezatíží. To je jedna věc. Druhá věc je, že pokud - slyšeli jsme tady o infekcích, jak se šíří - pokud se jedná o... teď nevím, aby lékaři nenapadli, ale pokud se jedná o infekční chorobu, na kterou se vztahuje karanténa, tak karenční doba odpadá a náhrada za nemoc je vyplácena od prvního dne. A ještě bych chtěla prostřednictvím paní předsedající kolegovi Zavadilovi říct, že tady říkal, jak se na tripartitě dohodl a co za to zaměstnavatelé, potažmo ty naše OSVČ dostali. Dostali za to to, že tu polovinu náhrady, kterou dostávali asi po dva roky, tak ta jim byla odebrána. A dneska náhradu platí v plné výši ze svého. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Opálku. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Miroslav Opálka Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, hodně již tady toho bylo řečeno, ale hodně taky ještě ne. Zřejmě se nedostane dnes na všechny plánované opoziční balíčky, ale to tak bývá, když se začne zdržovat při schvalování programu. I tento tisk si zaslouží větší pozornost, neboť není ve Sněmovně poprvé. A dovolte mi, abych než začnu vzpomínat, vyjádřil alespoň v úvodu jednu tezi: Na chudý lid musí být přísnost. Vážené kolegyně, kolegové, kolikrát slyšíme z tribuny omluvu za nemoc poslankyně či poslance. Ptám se vás: Kolik z vás přineslo nemocenský lístek? Tak to je i u uvolněných členů na krajích, na obcích. Na všech ministerstvech existuje tzv. indispoziční volno, kdy si může zaměstnanec bez nemocenské za plný plat první dny nemoci nějak řešit. Osoby samostatně výdělečně činné, které si neplatí dobrovolně nemocenské a mají zaměstnance, tak jim samozřejmě zisk jde tím, že pracují zaměstnanci. Tak chci jenom říci, že když tady někdo hovoří o tom, že je to diskriminační, že to není stejné na všechny, tak musím říci, že současný systém je diskriminační. Každá skupina možnost nějakého jiného úniku, jenom ten obyčejný zaměstnanec bohužel ne. Proto jsem byl taky v minulém volebním období předkladatelem sněmovního tisku s vysokým číslem 788. Ukázalo se, že nemocenské pojištění, lépe řečeno náhrada mzdy podle zákoníku práce, dělí tuto i tu minulou Poslaneckou sněmovnu velmi ostře na pravicové a levicové vidění. I když měla tehdy pravice většinu, tak jsme se dopracovali ke třetímu čtení po dvou letech 27. ledna 2010. Dovolte mi malou reminiscenci, je velice zajímavá. Ten den bylo zahájeno třetí čtení rozpravou, ale když mělo dojít k hlasování, odešel ze sněmovny místopředseda vlády pan Barták z ODS a ta zpochybnila možnost dalšího jednání. Jelikož taková situace, kdy není přítomen člen vlády, ještě nenastala, byl na vedení Poslanecké sněmovny pozván předseda vlády, kterého jsem rovněž interpeloval i v souvislosti s touto obstrukcí člena vlády. Slyšeli jsme jenom výmluvy. Znovu jsme se k tomuto bodu vrátili 3. února, kdy se mělo dokončit hlasování, ale paní ministryně Jurásková svým vystoupením otevřela znovu již uzavřenou rozpravu a s obstrukčním vystoupením se předvedl pan exposlanec Nečas, který vyčerpal vymezený čas, aniž v diskusi vlastně došlo k hlasování. Vzhledem k obstrukci ministryně jsem znovu interpeloval předsedu vlády. Výsledek: zase výmluvy. Dne 26. února se uskutečnila mimořádná schůze, která byla svolána za účelem doprojednání i tohoto sněmovního tisku, ale pak exkolega Nečas pokračoval ve své diskusi, kterou nazval edukativní misí. Bylo to jeho desáté vystoupení k tomuto bodu. Poznamenávám, že se jen opakoval. Říkal to, co jednou bylo řečeno. A aby se nemohlo pokračovat dále, přerušil projednávání kolega Rabas s přestávkou na jednání poslaneckého klubu Strany zelených. A tak 12. března se Poslanecká sněmovna vrátila k tomuto tisku znovu, ale vymezený čas tentokrát vyčerpal svým vystoupením pan kolega Kalousek a bod byl opět v rozpravě přerušen. Tak jsme pokračovali, přišly volby. A nikdo neřekl, že existuje taky nějaký průzkum, který odhaluje, že 42 % nemocných si bere dovolenou, a tím si ubírá čas na řádnou regeneraci, že 34 % občanů nemoci přechází a zadělávají si tak do budoucna na nebezpečnější nemoci a že pouze 24 % nemocných využívá nemocenskou tak, jak by mělo. Nehovoří se také o tom, že nový systém ušetřil zaměstnavatelům na sníženém pojistném a na zdánlivě menší nemocnosti vyvolané tím, že lidé tráví nemoc o dovolené či v práci, více než 10 mld. korun. Ale na druhé straně nový systém vyrobil na nemocenském pojištění loni rozpočtový schodek. Zamlčuje se i to, že ve Spolkové republice Německo proplácí zaměstnavatel náhradu mzdy v nemoci bez karenční lhůty, a to ve výši 90 %, v případě, že mají uzavřenou kolektivní smlouvu, tak 100 %. U nás jde o 60 % redukovaného základu s třídenní karenční lhůtou. Tolik k historii, která se promítá samozřejmě i do dneška. Malé srovnání bychom si mohli udělat také v tom, že v zemích Evropské unie výška náhrady neklesá pod polovinu výdělku, naopak spíše činí 70 a více procent. S 60 % patříme spíše k nižší polovině států. Nedomnívám se proto, že bychom v době prvních tří dnů nemoci měli klesnout s náhradou výdělku pod 60 %. Pokud takhle zvažujeme, musím říci, že jakési zavedení karenční lhůty zde předložila vláda v roce 2004. Šlo tedy o karenční lhůtu, která v podstatě vyplácela 25, resp. 22,5 %. A pro zajímavost můžu říci, že tehdy měl ten sněmovní tisk stejné číslo 393 jako ten dnešní. Jenomže v době se vyplácelo 69 % redukované náhrady mzdy a redukce snížená o 10 %. Dneska jsme na 60 %. Takže zaměstnavatelé získali 9 % plus schválené tři dny bez náhrady mzdy. Ano, tam je těch 9 mld., se kterými bychom měli počítat. Jinak pro zajímavost, nemocenské pojištění, myslím kromě dvou tří roků, od roku 1993 bylo vždy v přebytku a pro státní rozpočet tato kumulovaná částka činí 78 mld. Docela solidní daň. I tam by se mohlo samozřejmě zvažovat, jakým způsobem snížit tyto náhrady. Lépe řečeno toto pojistné. Tak jak to vychází, fakticky v 12 zemích Evropské unie žádná karenční lhůta, tzn. žádné první tři dny neplacené, není. V 11 je to obdobně jako v České republice, tři (řečeno třináct)či dva, nebo dokonce jeden den. Nejvíce z toho vyniká Irsko, které karenční lhůtu 6 dnů. Ale na druhé straně náhrada v těch dalších dnech je daleko, daleko vyšší. A jestli spočítáme skutečnost, kdy samoživitelka se dvěma dětmi bere 2,5 tis. (?)hrubého, spočítáme si, z jakého základu se vypočítává nemocenská, tak vás musím ujistit, že ty první tři dny opravdu, ale opravdu chybí. jsem se pohyboval, než jsem šel do Sněmovny, v obchodní sféře. Víte, v tom kolektivu, kde těžko hledáte náhradu, kdy musí nastavit svůj čas kmenoví zaměstnanci, můžu vám říci, že veřejné mínění vůči těm, kteří systém zneužívají, zrovna kladný vztah nemá. A takový člověk v takovém kolektivu ani dlouho neobstojí. Proto si říkám - pořád šermujeme nějakými počty, ale nikdo není schopen říci, jaké procento je těch, kteří zneužívají. Statistiky ukazují a ukazovaly i v minulosti, že největší nemocnost je v době prázdnin a v předvánočním období u úředníků. Ono to vychází, že v jiných profesích ta situace je trošičku jiná. Omlouvám se všem těm úředníkům, kterých se to dotklo a kterých se to netýká. Když se podíváte na situaci, kdo vlastně rozhoduje o tom, zda je člověk nemocen, nebo ne, pak bychom museli říci, že na vině jsou lékaři. Na druhé straně víme, že řada nemocí, jestli je, či není, se nedá odhalit z hodiny na hodinu. A tak si myslím, že návrh, který je před vámi a který, pokud by neměl být jednostranný, by se měl rozšířit - a ten pozměňovací návrh mám připraven - taky o změnu o daních z příjmů, rozšíření zákoníku práce o další paragrafy jako 94 či 370, změnu zákona o sociální podpoře či zákona o důchodovém pojištění, jak o tom hovořila paní kolegyně Maxová, či otázka vojáků z povolání, zákona o obcích, zákona o krajích, zákona o hlavním městě Praze či služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a změna zákona o státní službě. Je možno toto diskutovat samozřejmě na výboru pro sociální politiku a hledat společný konsenzus. Osobně si myslím, že tato materie, je samozřejmě, jak jsem již naznačil, v pravo-levém spektru velice konfliktní, že se hledat i cesta prostřednictvím jak snižování pojistné sazby, tak cesta návratu k tomu, co bylo dle mého názoru nerozumně a neracionálně změněno, tzn. ty některé prvky, které zákon doznal, protože málokterý zákon od roku 2004 do roku 2012, 2013 doznal takových přemetů, že se jimi musel zabývat i Ústavní soud. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name