|

2013-036-11-191

191. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014 /sněmovní tisk 441/

Date2015-12-17
Meeting2013/036
Agenda Item2013/036/191
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/036schuz/bqbs/b39319101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Vojtěch Filip 191. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014 /sněmovní tisk 441/ Zpravodaj volebního výboru pan poslanec Miroslav Grebeníček, prosím ho, aby se posadil u stolku zpravodajů. Bod byl přerušen po úvodním slově pana zpravodaje a já mohu zahájit všeobecnou rozpravu, do které mám přihlášku pana poslance Jiřího Valenty. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jiří Valenta Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, není to tak dávno, co jsem z tohoto místa kritizoval Výroční zprávu o hospodaření České televize za rok 2013. A jestli jsem v té době byl s efektivitou a způsobem hospodaření České televize nespokojen, tak totéž, ale ještě v daleko větší míře platí i pro tuto výroční zprávu. Dovolte mi tedy alespoň pár připomínek, abych jimi mohl svoji znepokojenost před vámi řádně odůvodnit. Nebudu hodnotit ani jednotlivé pořady ani extendovat individuální kritické názory nespokojených diváků či rozličných zájmových skupin, což bych přirozeně také mohl, ale zaměřím se především na tvrdá data, která lze z předkládané zprávy vyčíst. Na počátku bych si ale hned rád zapolemizoval s hodnotiteli plnění závazku veřejné služby, o kterých se hovoří v úvodním slově zprávy, a hovoří tam o nich generální ředitel České televize pan Petr Dvořák. Tedy s pány, mezinárodními auditory z EBU. Ti ve svém posudku s neskrývanou lítostí konstatovali, že "kdokoliv může podat Radě České televize nebo Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stížnost na činnost či pořady České televize, a tam jsou potom řešeny tak podrobné otázky, které by zde neměly být vůbec projednávány". Takový systém - a teď vás prosím o zvýšenou pozornost - prý otevírá dveře pro vměšování a vnější tlak. Lidé z EBU a také pan ředitel Dvořák si asi nezávislý a svobodný prostor předurčený k činnosti veřejnoprávního média představují nejspíše jako volné pole své vlastní působnosti, tedy bezbřehé panství jakési autonomní mocensko-mediální entity. Do tohoto prostoru by potom naše veřejnost neměla mít možnost, a to ani prostřednictvím svých volených zástupců či orgánů, stávajícím způsobem podávání adresných stížností či podnětů zasahovat. Považme v této souvislosti, že by koncesionáři na jedné straně umožňovali České televizi inkaso televizních poplatků, které jsou hlavním zdrojem příjmů České televize, a to ve výši 5,67 mld. korun, ale současně by na straně druhé měli omezenou, snad až nepřijatelně zredukovanou možnost promítat a zohledňovat do činnosti veřejnoprávního média a obsahu jeho vysílání své oprávněné zájmy a požadavky. A nyní již k některým faktům ze zprávy, jež si já dovoluji interpretovat hodně odlišně od toho, jak to činí jejich předkladatel. Dámy a pánové, co říkáte konkrétně například na fakta, že ve věkové struktuře České televize došlo v kategorii osob mezi 20 až 30 lety k významnému meziročnímu poklesu, a to o 30 %? Co říkáte na to, že zatímco se počet zaměstnanců České televize meziročně snížil o 37 osob, což snad lze pochvalně i kvitovat, tak z tohoto počtu bylo 21 vysokoškoláků? Nelze se tedy v tomto ohledu oprávněně ptát: Nejedná se o zbytečný hazard s tolik potřebnou vysoce kvalifikovanou silou? A za třetí. Nebo co říkáte na to, že co se týče samotného vysílání, došlo k meziročnímu poklesu diváků u hlavního kanálu ČT1? Ještě předtím, než připojím několik dalších, obdobně nelichotivých statistických údajů obsažených ve zprávě, musím pro úplnost podotknout, že podle kodexu České televize článek 5.8 je Česká televize plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti. Obdobně hovoří o tomto i zákon o České televizi, který v § 2 odst. 2 stanoví České televizi povinnost poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Já se v tomto ohledu domnívám, a nejsou rozhodně v této zemi sám, dokonce si myslím, že obhájců odpovídající kvality činnosti České televize je výrazná menšina, že bohužel ne vždy tomu tak je. Zkusme ale vzít na vědomí následující informace. Podle elektronického měření sledovanosti TNS AISA klesla meziročně o 2 % vnímaná schopnost České televize předávat pravdivý obraz skutečnosti, a to na 65 %. O 2 % vnímaná rozmanitost názorů prezentovaných ve vysílání, a to na 69 %. O 2 % vnímaná objektivita, všestrannost a vyváženost informací - na 68 %. O 2 % vnímaný přínos České televize k právnímu vědomí občanů České republiky na 63 %. O 3 % podle denního kontinuálního výzkumu České televize spokojenost se zpravodajskými, aktuálně publicistickými a diskusními pořady, a to dokonce již jen na 79 %. Nepřipadá vám tedy, kolegyně a kolegové, že takto nastoupený trend spojený s výpovědní hodnotou relevantních čísel naznačuje v mnoha podstatných kritériích spíše něco jiného, než je deklarovaná kvalita vysílání a její progres? Myslíte si opravdu, že si musí Česká televize začít najímat za značné prostředky, aby si udržela své publikum, soukromé firmy? Ty by k vylepšení PR České televize měly být nyní, alespoň podle mých informací, povolány tři. A je zcela lhostejné, že by měly být vybrány ve veřejném tendru, když poté konají veřejnosti službu medvědí. A mohu pokračovat dále. Například zajímavou se mi jeví informace, že se meziročně snížil počet publikovaných příspěvků z domácí politiky o celých 9 %. Rozhodně si v tomto ohledu nemyslím, že by měl být předcházející rok 2013 nějak více politicky turbulentnější, tak jak se tento iracionálně uskutečněný propad v informační činnosti v roce 2014 snaží neobratně vysvětlit autoři této zprávy. Zajímavým faktem může být také statisticky změřená odpověď obecné populace ve věku plus 18, a to na otázku, zda je zastoupení odborníků s rozdílnými názory na jednotlivá témata ve vysílání České televize vyvážené. 66 % z nich prý sdělilo, že ano, což ale také současně znamená, že celé třetině se stávající stav vyváženosti, resp. nevyváženosti nelíbí. A nelíbí se tedy přirozeně ani mně. A jestliže se alespoň částečně orientujeme ve způsobu získávání respondentů, např. ve stylu pokládání a obsahu výzkumných otázek, musí nám být potom jasné, že ani ta přiznaná jedna třetina nespokojenců není rozhodně zanedbatelným podílem. Nyní, protože jsme jako Poslanecká sněmovna nejen již etablovaným zákonodárným sborem, ale také uskupením s pestrou politickou skladbou politicky i morálně zodpovědní svým voličům, dovolím si pohovořit o prostoru věnovaném ve vysílání České televize jednotlivým politickým subjektům. Podotýkám, že opět čerpám pouze z předložené výroční zprávy. Začnu tak, jak byste mohli samozřejmě očekávat, u Komunistické strany Čech a Moravy. Počet televizních zmínek o tomto politickém subjektu poklesl meziročně o celých 32 %, a když dám tento údaj do kontextu např. s velkým nárůstem počtu zmínek o KDU-ČSL, a to o 80 %, jeví se mi to podezřelým a fakticky nevyváženým, a to i přes možný argument aktuálního lidoveckého exekutivního zapojení. To, že Babišovu podnikatelskému projektu ANO narostl loni počet televizních zmínek o gigantických 345 %, ponechávám také k volné úvaze. Kontrast s dvanáctkrát menším nárůstem, a to o pouhých 28 % v tomto srovnání, u České strany sociálně demokratické, volebně vítězné a disponující navíc funkcí premiéra, může také v tomto ohledu působit jistě podivně a může také osvědčovat jakousi tendenční politickou orientaci České televize. Úvahu, jakými směrem by se tato orientace mohla ubírat, ponechávám již samozřejmě na vaší ctěné úvaze. Mnozí občané a současně koncesionáři si ale těchto zjevných nepoměrů velice dobře všímají a kvalita vysílání tak, nechci říkat způsobená přímo neobjektivitou a nestranností, vytrvale klesá. Validizovaný pokles objektivity České televize o 2 % jsem popisoval již v úvahu mého vystoupení. Nevyváženost vysílání České televize dále spatřuje i v podílu politických stran a politickém zpravodajství. Zatímco komunisté disponují 4% podílem, tedy skoro stejně vysokým procentem jako hnutí Úsvit, to má 3 %, tak např. ODS a TOP 09 v politickém zpravodajství České televize excelují vždy po 10 %. Řečnicky se tedy ptám: Jak Česká televize zohledňuje výsledky posledních svobodných voleb? Nepřevládá spíš u ní tendenční orientace či snad jakási subjektivní dojmologie? Neexistuje snad tedy nějaká latentní forma jakého si synergického efektu mezi Českou televizí a českou pravicí? Obdobný efekt nevyváženosti vyznívá i ze statistiky 20 nejčastěji prezentovaných politiků v pořadu Události. Je velice zvláštní, že se mezi nimi nevyskytuje ani jeden komunistický zástupce, i když pro jisté odlehčení musím uznat, že bývalými komunisty či členy Národní fronty se tato elitní dvacítka přece jen hemží. Jsem zvědavý, jak se s takto pojímanou nestranností konečně a také řádně popasuje Rada České televize, pro jejíhož nového předsedu Jana Bednáře je tento aspekt vyváženosti ve veřejné službě, údajně alespoň podle jeho vyjádření, naprosto klíčovým, a to především v tom zpravodajství a v té publicistice. Není proto divu, že Rada České televize byla nucena se v loňském roce zabývat, a teď dobře poslouchejte, 239 stížnostmi a reakcemi. Velká část z nich se týkala zmíněné vyváženosti a objektivity zpravodajství ve vysílání a podávaných informací České televize v případu konfliktu na Ukrajině. Koncesionáři se ale často ptali a dále ptají mj. i na informace o výši platů a odměn některých členů managementu České televize. A ne vždy se jim dostává požadované odpovědi. Přitom již v roce 2013, pro vaši informaci, byl znám rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2010, který stanovil, že příjemci veřejných prostředků mají sdělovat takovouto informaci i s konkrétními jmény. Tento fakt ještě více ozřejmil výrok Nejvyššího správního soudu z roku 2014, z nějž by mělo, alespoň podle mě, tedy vyplývat, že management České televize postupuje způsobem, který nemá oporu v zákoně. Nerozumím tomu, proč se toto de demokratickém právním státě nyní toleruje. Zákony platí tedy nejspíše selektivně, bohužel. Pro všechny ty, kteří by snad chtěli tvrdit, že jsem se při svém hodnocení činnosti České televize ideologicky či jinak přes míru subjektivně odchýlil, ještě jednou opakuji, že veškeré nyní vám poskytované informace pocházejí především od zpracovatele této výroční zprávy a mnou přidaná hodnota spočítá zejména v mém komentáři zasazení těchto informací do jiného kontextu, než by asi zpracovatel měl původně v úmyslu. Poté co jsem v nedávné době hodnotil hospodaření České televize a v konečném důsledku jej označil za neprůhledné a do jisté míry rozhazovačné, bylo následně některými lidmi spjatými s touto institucí mé vystoupení onálepkováno jako účelový útok komunisty a v podstatě zjednodušeno jakýmsi oslím můstkem na mou údajnou nechuť k pořadu Historie.cs, který jsem však uvedl ve zcela jiné souvislosti, a to velice okrajově. Takové zásadní nepochopení mě zamrzelo, ovšem s odstupem doby jsem vše dobře pochopil. Nejlépe mé pocity mohou vyjádřit slova bývalé radní České televize Jany Dědečkové, která pro média uvedla, že Česká televize bude považovat za účelový útok na sebe a všechny nezávislé skupiny od interních a externích spolupracovníků až po uklízečku jakoukoliv kritiku. A dodává, aby v tomto ohledu veřejnost také nezapomněla, že Česká televize distribuuje naprosto neprůhledným způsobem 7 mld. korun koncesionářských poplatků mezi soukromé subjekty. A proto snad místo tolik potřebné sebereflexe jeden halasný poplach a mobilizace proti kritikům. A na samotný závěr, dámy a pánové, si dovolím jednu, nyní již zcela subjektivně konstruovanou otázku spojenou s povzdechem. Vytváří tedy Česká televize skutečně svými pořady orientační bod pro všechny členy společnosti? A podporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství? Podle toho, jak si každý z nás na tuto otázku přímo vyňatou z preambule Kodexu České televize sám sobě odpoví, by měl také hlasovat. Já jsem se rozhodl hlasovat pro nepřijetí předloženého materiálu a to oficiálně navrhuji i vám. V této zprávě totiž postrádám nutný progres činnosti České televize, plně průkaznou kvalitu vysílání, ale také nezbytnou transparentnost a objektivitu, zejména potom objektivitu politickou. V rámci těchto kategorií, tedy transparentnosti, objektivity a vyváženosti, by se měla každá veřejnoprávní instituce ve vztahu ke svým koncesionářům setrvale a konzistentně pohybovat s jistým odlehčením. Nezapomeňme ale při objektivně kritickém přístupu k činnosti České televize na dva aspekty, a to že i špatné věci jsou do budoucna schopny pozitivního vývoje, a současně se prosím nenechme uchlácholit některými, a nyní poctivě podotýkám, že i občas nespornými přínosy plynoucími z činnosti České televize, a to z jednoduchého důvodu: i porouchané hodiny ukazují správný čas, bohužel ale jen dvakrát denně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name