|

2013-060-05-089

89. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení nebo informací z těchto spisů a zda informace takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo destabilizaci demokratického právního státu

Date2017-09-12
Meeting2013/060
Agenda Item2013/060/089
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/060schuz/bqbs/b14008901.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   003 < Page 004 > 005
Předseda PSP Jan Hamáček Ano, děkuji. Ptám se, kdo dál se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Ondráček. Poslanec Zdeněk Ondráček Děkuji, pane předsedo. Vážení dva členové vlády, přítomní, kolegyně a kolegové, poslankyně a poslanci, já jsem si se zájmem přečetl jak závěrečné hodnocení, tak vybraná usnesení komise, která v podstatě nyní citoval předseda vyšetřovací komise pan poslanec Martin Plíšek, i celou závěrečnou zprávu. Byl jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna došla k závěru, že je potřeba s úniky informací z vyšetřovacích spisů již začít něco dělat. Byla to taková ta pomyslná poslední kapka do toho poháru trpělivosti, který s úniky asi už v této době přetekl. Po celou dobu funkčního období této Poslanecké sněmovny jsme se s úniky z vyšetřovacích spisů setkávali a můžeme říct, že mnohé z nich byly velmi závažné kauzy, které ovlivnily nebo mohly ovlivnit dění v České republice, a je oprávněným zájmem nás poslanců, abychom tomuto zabránili, nebo aspoň učinili veškerá možná opatření, aby k tomu nedocházelo. Když tato vyšetřovací komise vznikla, jednali jsme v rámci poslaneckého klubu, kdo se za nás této komise bude účastnit. A já vzhledem k tomu, že jsem ze čtyř vyšetřovacích komisí, které v tomto funkčním období Poslanecká sněmovna zřídila, byl členem dvou vyšetřovacích komisí, jsem, a to především se znalostí věci, které s úniky informací z vyšetřovacích spisů souvisí, neměl o to zájem. Musím říct, že jsem to považoval v podstatě za ztrátu času, protože jsem předem dokázal predikovat závěry vyšetřovací komise. A to je konstatováno v závěrečném hodnocení v bodu jedna, že "podle současného nastavení kontrolních mechanismů jak z hlediska zákonných a podzákonných obecně závazných norem, tak i z hlediska norem interních nelze spolehlivě vyšetřit nezákonné informační toky mezi stranami trestního řízení a sdělovacími prostředky". Je to všeobecně známá informace a myslím, že už zde u řečnického pultu jsem několikrát řekl, kde ten problém je a že nikdy nejsme za tohoto stavu našeho práva schopni zabezpečit, aby k únikům z vyšetřovacích spisů, ale někdy i utajovaných informací nedocházelo. Možná byste vy, kteří zde sedíte čtvrté a jiné volební období, mohli zavzpomínat, jak jste s velkou slávou dělali veškeré změny v trestním řádu, které právě chtěly, aby takový stav nastal, protože z mého pohledu si myslím, že vám to - a teď nemyslím vám osobně, fyzicky, jednotlivým poslancům a poslankyním, že vám to jako politickým subjektům vyhovuje. Já si vzpomínám na předchozí vyšetřovací komisi, která byla zřízena k organizační změně dvou útvarů s celorepublikovou působností, když doputovala do Poslanecké sněmovny tzv. Šlachtova zpráva. Všichni mí kolegové se natěšeně s touto zprávou seznamovali, aby věděli, co obsahuje. Napsali jsme se do určitého seznamu, kdy jsme se seznámili, datum a hodinu, kdy jsme ten materiál četli. Já jsem se s tím materiálem seznamoval až den před zahájením vyšetřovací komise, protože mně bylo jasné, že ten, kdo úniky organizuje a kdo má zájem, aby k únikům informací docházelo, potřebuje rozšířit okruh osob, které jsou mezi možnými podezřelými, které takové informace vynášejí. A vzhledem k tomu, že naše komise měla sedm členů, rozšířil se tento okruh o sedm poslanců Parlamentu České republiky, tajemnici a další lidi, kteří nám ve vyšetřovací komisi pomáhali, čili plus dalších deset dvanáct lidí. Já vám řeknu trochu z historie, vám, kdož nejste znalí trestního práva. Když existovala procesní samostatnost vyšetřovatele, kriminální policie dala vyšetřovateli informaci o tom, kdo by mohl být odposloucháván. Policejní vyšetřovatel zpracoval žádost sám, zavedl ji do utajovaného deníku, který také vedl sám, a předal informaci státnímu zástupci buď s krycím jménem, nebo jinak zastřenou pravou totožností té osoby, pokud to bylo potřeba. Státní zástupce tak napsal na základě podnětu návrh na odposlech, předal to soudu a u soudu zas byl soudce, popř. jeho zapisovatelka, kteří společně vydali takový příkaz. Informaci o osobě, která je odposlouchávána, znalo pět, možná šest osob. Dnes, když chcete takový úkon udělat, tak ho jenom u Policie České republiky zná nejméně deset, ne-li patnáct až dvacet osob. U státního zastupitelství to je obdobně a u soudu také. Jak chcete potom v české kotlině, kde se vykecá úplně všechno, docílit toho, aby informace o nasazených operativních prostředcích zůstala utajena? Já jsem vždy říkal, že pokud někdo vykonává nějakou činnost a je to např. vyšetřovatel Policie České republiky, pokud něco takového bylo, nebo státní zástupce nebo soudce, tak má mít takovou míru důvěry, že mu můžeme důvěřovat, že nezneužije svoji pravomoc jako úřední osoba, a pokud se tak stane, tak že má být co nejpřísněji potrestán. My dnes víme, že k únikům dochází, že jsou zneužívány, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by došlo k nějaké odpovědnosti konkrétní osoby za svoje jednání. A to je ten základ, proč k únikům dochází, proč mají novináři mezi policisty, obhájci, státními zástupci, ale možná i soudci, nebo minimálně zaměstnanci soudů určitý okruh lidí, kterým je za protislužbu ochoten poskytnout takové informace. Je to problém, který můžeme velice dobře pojmenovat. Ale bez toho, abychom zde chtěli přijmout účinné opatření, nemůže být vyřešen. Jsem tedy rád, že vyšetřovací komise byla ustanovena, že pracovala a že došla k nějakým závěrům, které si, vážené kolegyně a vážení kolegové, můžete v závěrečném hodnocení přečíst. Pro mě je nejpodstatnější to první sdělení, ke kterému komise dospěla, že k únikům dochází a nejsme schopni jim spolehlivě čelit. Bude tedy na nás, abychom se snažili najít takové řešení, nebo na vás, kdo zde budete v příštím volební období, aby k tomu nedocházelo. Pokud vezmu další informace, které jsou zde uvedeny, hovoří se zde o nevhodném výkladu veřejného zájmu v přípravném řízení, a kdy tento veřejný zájem má převyšovat neveřejnost přípravného řízení trestního. Pokud vezmeme trestní řízení jako celek, má určité fáze, a fáze přípravného řízení trestního je ze zákona neveřejná. O tom zde Martin Plíšek hovořil. V tu dobu se informace o trestním řízení, o osobě, proti níž se trestní řízení vede, a je jedno, jestli ji nazýváme podezřelou, nebo již obviněnou, nebo obžalovanou, nemají sdělovat a má se ctít presumpce neviny, včetně ochrany dalších osob, které jsou s trestním řízením spjaty. Ovšem výkladem, judikáty došlo k tomu, že v určitých případech je potřeba toto prolamovat a že existuje takzvaný přece veřejný zájem a že veřejnost - a Martin Plíšek, předseda vyšetřovací komise, zde o tom hovořil, o rozdílu mezi veřejným a soukromým zájmem. Veřejný zájem někdy říká, že veřejnost má právo být informovaná o tom, že je starosta obce, poslanec, senátor, člen vlády nebo někdo jiný, veřejně známá osoba, herec trestně stíhán. Já se ptám, proč ten veřejný zájem má být v tomto a nemá být veřejnost... nebo resp. veřejný zájem je prolamován v tomto, když by měl být prolamován úplně někde jinde. A když se podívám třeba na interní akt z řízení, kterým je závazný pokyn policejního prezidenta č. 94 z 24. dubna roku 2017, který se jmenuje o poskytování informací veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků, tak se v článku pět dozvíme, což je odepření poskytnutí informací, že pracovníci uvedení v článku dvě, to znamená tiskoví a tak dále, odepřou poskytnutí informace, jestliže by poskytnutí informace mohlo být k újmě na právech osoby, o níž se informace poskytují, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, nebo k neoprávněnému zásahu do soukromého a osobního života. No to přeci je ta informace, kterou bychom poskytovat neměli, protože pokud o někom z vás sdělím informaci, že je prověřován například z trestného činu, kdy obětí bylo nezletilé děvče nebo nezletilý chlapec někde na dětském táboře, nebo v době, kdy poslanec ještě nebyl poslancem a působil ve škole daleko před vznikem jeho mandátu, tak ho to určitě poškozuje. (V sále je velký hluk.)A nevím, proč informace tohoto charakteru mají být ve veřejném zájmu sdělovány. Ale na druhou stranu se dozvíme, že při poskytování informací o osobách... (Řečník se odmlčel pro hluk v sále.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name