|

2013-044-10-057b

57. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 588/ - prvé čtení

Date2016-05-04
Meeting2013/044
Agenda Item2013/044/057
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/044schuz/bqbs/b34705701.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   004 < Page 005 > 006

Předseda PSP Jan Hamáček Tak pan poslanec Benda byl posledním přihlášeným do rozpravy. Pokud nejsou žádné další přihlášky, rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, popř. paní zpravodajky, zda si přejí závěrečná slova. Pan ministr ano, tak máte prostor. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Jenom stručná reakce, zejména pokud jde o otázku ústavnosti. se přiznám, že jsem trochu na rozpacích, jsem-li vybízen k tomu, že bych měl překonat nález Ústavního soudu z poloviny 90. let, popř. předjednávat něco s Ústavním soudem. jsem tu Ústavu četl, ne mockrát, ale zatím jsem tam nikde nic o předjednávání nenašel. Spíš naopak jsem tam našel něco o tom, že Ústavní soud rozhoduje ve vymezených věcech. A stejně jako ctím nezávislost běžného soudu a nechodím s ním předjednávat žádná rozhodnutí, tak tedy s dovolením ctím také nezávislost soudu Ústavního a také s ním nechodím věci předjednávat. A věřím, že ústavní soudci jsou dostatečně sebevědomí na to, že kdybych tam náhodou přišel, tak by se mnou vyběhli někam na kraj Brna, a udělali by přesně to, co by udělat měli. To znamená, Ústavní soud se k věci vyjádří, pokud mu bude předložena. A my máme dobré důvody se domnívat, že tu žádná protiústavnost není. Koneckonců to, co citovala paní kolegyně profesorka Válková, skutečně bylo obsaženo v tom konceptu, který připravovala pracovní komise Legislativní rady vlády. Samotná Legislativní rada vlády ovšem do svého stanoviska nepřevzala tyto argumenty, protože s nimi nesouhlasila. Ta věc je poměrně jednoduchá. Rozhodnutí z roku 1994, což jen tak mimochodem byl úplně jinak složený Ústavní soud, než je dnes, vycházelo ze zcela jiného právního stavu. Vycházelo ze stavu, kde jednak o primárním zařazení rozhodoval soud, a tedy tom, k čemu se vyjadřoval ten Ústavní soud. Ředitel věznice měl potom pravomoc měnit rozhodnutí soudu, což skutečně zní podivně. A jednak, a to je ještě důležitější, v době skutečně ty čtyři různé typy vykazovaly výrazné odlišnosti z hlediska práv těch odsouzených. Z hlediska toho, jak často lze přijímat návštěvy, jak často lze dostat balík, a dalších pro vězně velice důležitých práv. A to právě vedlo Ústavní soud k závěru, že tedy to zařazení do jednotlivého typu v sobě prvky také sankční, tzn. kvality trestu, a z tohoto důvodu že je třeba, aby o tom rozhodoval soud. Nicméně v mezidobí došlo v tomto směru k narovnání a všechna tato práva jsou dnes stejná ve všech těch třech typech, které chceme sjednotit. Takže tento problém odpadl. Koneckonců připomínám, že u mladistvých se žádná diferenciace neuplatňuje a nikomu to z hlediska... no, uplatňuje se vnitřní. Ano, neuplatňuje se vnější. (Reakce na poznámku poslankyně Válkové z lavice.) to slyším, tady paní profesorku, je to dobrá připomínka, ano, vnitřní se uplatňuje, ale ta vnější, to jsem chtěl říct, se neuplatňuje a nikomu to protiústavní také nepřipadá. Jsme zároveň přesvědčeni, že korupční riziko u ředitele věznice je podstatně nižší než u toho soudce. My víme, že u soudců korupční riziko existuje jak v oblasti rozhodování o podmíněných propuštěních, tak právě u přeřazování vězňů, a to zejména z toho důvodu, že soudce tu rozhoduje o něčem, co se ho nijak nedotýká. Bere to jako housky na krámě, protože toho hodně. Pro vaši představu, takto přeřadíme každoročně několik tisíc osob. A to rozhodnutí pro něj nebude mít žádné následky. Oproti tomu ředitel věznice je někdo, kdo zodpovídá za vnitřní pořádek, bezpečnost a fungování věznice. To znamená, že když on špatně přeřadí toho vězně, tak to pravděpodobně bude mít důsledek v tom, že například ten vězeň uteče nebo minimálně tam bude působit nějaké kázeňské problémy. A to budou problémy, za které je odpovědný ten ředitel věznice. Takže on takovouto přirozenou motivaci k tomu, aby rozhodoval správně. Souvisí s tím ještě naše do značné míry negativní zkušenost s takovou sdílenou kompetencí, v uvozovkách, v případech, kdy se pokoušíme zavést tzv. parolové rady, což jsou komise podobné, jako teď vlastně navrhujeme, které se snaží vybrat vězně pro podmíněné propuštění a připravit jim nějaký program, který budou muset plnit po tom podmíněném propuštění. A my se bohužel setkáváme se soudci, kteří ignorují práci těchto komisí, ačkoliv ony velice pečlivě řadu týdnů připravují vězně na tu situaci, projednávají s ním ten program. A pak přijde soudce, který říká: to vůbec nezajímá. A buď zamítá ty návrhy, nebo jim sice vyhovuje, ale nedává tam ty programy atd. Takže my se domníváme, že skutečně řešit tuto věc uvnitř věznice s potřebnými zárukami, které tam jsou jednak právě v poradní komisi a jednak v možnosti odvolání ke generálnímu řediteli, je mnohem lepší. Musím k tomu říci, že jsme skutečně jedním z posledních států, který zachovává takovouto vnější diferenciaci trestu. Kromě nás je to, pokud vím, jenom z relevantních států Polsko, Maďarsko a Slovensko. A je to prostě nějaké reziduum skutečně staré koncepce. Ještě v tom jsou cítit ty čtyři nápravné skupiny. A doufám, že ten krok od něj učiníme. Pokud zejména můj ctěný pan kolega poslanec Benda měl potom nějaké detailnější připomínky, myslím, že to je něco, o čem se určitě můžeme bavit v ústavněprávním výboru. Pro to je ovšem třeba, abyste tento zákon propustili prvním čtením. A jenom poslední nepatrná poznámka. My jsme ho nedělali dva roky - on tady tři čtvrtě roku leží. Takže tak. Děkuju.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name