|

2013-025-06-031

31. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 386/ - prvé čtení

Date2015-02-11
Meeting2013/025
Agenda Item2013/025/031
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/025schuz/bqbs/b20203101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   002 < Page 003 > 004
Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím tři přihlášky. První je paní poslankyně Soňa Marková a připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Poslankyně Soňa Marková Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se vyjádřila k tomuto návrhu zákona, který nazýváme také někdy tzv. transparenční novelou. Tato novelizace si vytyčila za cíl upravit nově některé oblasti, jako je povinné zveřejňování smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb zdravotními pojišťovnami, rozšíření informační povinnosti zdravotních pojišťoven vůči Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu financí, zákaz provádění náboru pojištěnců prostřednictvím třetích osob, snížení přídělu do rezervního fondu zdravotních pojišťoven o polovinu, zpřesnění právní úpravy střetu zájmů členů orgánů zdravotních pojišťoven. Vycházíme-li z toho, že se jedná o první takto rozsáhlou vládní novelu zákonů ve zdravotnictví připravenou kompletně touto vládou a že je nám předkládána po roce jejího působení, mám za to, že by se mělo jednat již o systémovou komplexní změnu, do které se promítají největší problémy našeho zdravotnictví a jejich řešení. Z prostého výčtu oblastí, do kterých zasahuje, je však jasné, že tomu tak zřejmě úplně není. Vláda sama sobě připravila již na jaře loňského roku materiál, kde identifikovala největší problémy zdravotnictví a rozdělila je do tří oblastí. Tou první byly problémy, které lze řešit téměř okamžitě v rámci činnosti ministerstva, např. činnost přístrojové komise. Tím druhým bodem potom byly problémy, k jejichž řešení je třeba relativně jednodušší právní úprava. A potom to byly problémy, systémové změny, jejichž úprava měla být součástí širší novelizace příslušných zákonů, kterou jsme měli mít na stole právě někdy v této době. Realita je nicméně taková, že z první skupiny se částečně rozjela pouze přístrojová komise, další body se tak nějak zasekly na půli cesty. Z rychlých změn, které měly být účinné k začátku letošního roku, se nakonec stal text, který máme dnes před sebou a máme ho posoudit. Ty dlouhodobé změny tady jsou zatím v nedohlednu. A systémově neřeší tato novela téměř nic. Co tedy řeší trošku podrobněji. Takže co se týká zveřejňování smluv, je to v podstatě úprava, kterou jsme již jednou schvalovali, aby poté ministerstvo coby gestor změnilo názor a při hlasování o vráceném textu již bylo proti této úpravě. Navíc zveřejňování smluv minimálně ze strany největší zdravotní pojišťovny již probíhá, přičemž máme k dispozici i jiné nástroje, jak zkultivovat veřejnou kontrolu smluv o úhradách, než je pouze zákon. A jak navíc vyplývá ze samé podstaty smluv o úhradách, z jejich zveřejnění se nedozvíme plnění faktické, a tak půjde o značně nedokonalou informaci. Druhý bod, kterým se tato novela zabývá, je rozšíření informační povinnosti. Zde se rozšiřuje informační povinnost zdravotních pojišťoven především vůči Ministerstvu zdravotnictví. A jak? Ministerstvo identifikovalo, že mu scházejí informace, které potřebuje k tvorbě úhradových mechanismů systému veřejného zdravotního pojištění. Dále sledování místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, udržování a rozvoj systému přerozdělování pojistného nebo sledování ekonomické efektivity zdravotních služeb. Naskýtá se tedy otázka, jak to Ministerstvo zdravotnictví dělalo doposud, jak byly připravovány úhradové vyhlášky, jak Ministerstvo zdravotnictví sledovalo plnění povinnosti zdravotních pojišťoven zajistit místní a časovou dostupnost hrazených služeb, jak ministerstvo dosud pracovalo na kultivaci systému přerozdělování, o kterém slýcháme již delší dobu. Co to je nákladová efektivita zdravotních služeb, přesně nevíme. Máme ji definovanou pro léčivé přípravky jako poměr mezi náklady a přínosy spojenými s použitím léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely ve srovnání s použitím jiného léčivého přípravku, potraviny pro zvláštní lékařské účely nebo léčebného postupu. S touto hodnotou také pracuje Státní ústav pro kontrolu léčiv a k těmto údajům již Ministerstvo zdravotnictví přístup má. U léčivých přípravků máme také zakotveno, že nákladová efektivita je předmětem obchodního tajemství. Co je nákladová efektivita zdravotních služeb, nadále nevíme. Nevíme, je-li součástí obchodního tajemství, a nevíme, co s tímto údajem Ministerstvo zdravotnictví smí či nesmí dělat. Další téma, které se prolíná touto novelou, je potom zákaz provádění náboru pojištěnců prostřednictvím třetích osob. I zde lze se záměrem jen souhlasit. Praktické provedení ovšem poněkud pokulhává, neboť vůbec nevylučuje možnost, že zdravotní pojišťovny přijmou na jakýkoli druh dohody mimo pracovní poměr prakticky i stejné osoby, které pro ně tuto práci vykonávaly doposud, čímž přestávají být třetí osobou a mohou stejné praktiky provozovat i nadále. Další téma se potom týká snížení přídělu do rezervního fondu zdravotních pojišťoven o polovinu. Ovšem toto opatření z těch všech zvažovaných, která nám jsou předkládána, je asi to nejhorší a nejnezodpovědnější. Systém, který obhospodařuje 200 miliard korun, nemůže přece fungovat bez rezerv. Již snížení ze 3 % na 1,5 % bylo nezodpovědné, ale další snížení na 0,75 % je už poněkud nepochopitelné. Jen díky tomu, že např. VZP v tzv. letech hojnosti nashromáždila zhruba 14 miliard korun rezervy, se dopady světové ekonomické krize první roky vůbec neprojevily a propad v posledních letech nedosáhl katastrofálních rozměrů. Rezervy zdravotního pojištění jsou rezervami poskytovatelů péče, protože pokud při stále se zdražujícím zdravotnictví bude stagnovat, nebo dokonce klesat výběr, pojišťovny budou schopny hradit poskytovatelům včas a v potřebné výši právě jenom díky rezervám vytvořeným v letech předcházejících. Bez rezerv pojišťovnám velmi rychle dojdou peníze a začnou platit poskytovatelům pozdě a méně. Prostředky z rezervních fondů, tedy do základních fondů, resp. k sanaci nedostatku prostředků na základních fondech, již nyní užít lze. Nevím tedy, kam tím přesně tento záměr ve vládní novele směřuje. Navíc platí, že rezervní fond nemá být užíván pouze coby sanace pro výpadek prostředků, ale v krizových situacích typu pandemií apod. zde vůbec není jasné, jak předkladatel bez dalšího může navrhovat takto drastické snížení rezervního fondu, aniž by vyhodnotil, jaké prostředky by pro takové zvládnutí krizových situací bylo třeba, zda tedy takto koncipované rezervy stačí. I přes tyto přednesené nedostatky vládní novely doporučuji postoupit návrh zákona do druhého čtení a v další diskusi a v další práci, kterou by měl odvést výbor pro zdravotnictví, normu doplnit, vylepšit tak, aby naplnila nejen záměr předkladatele, ale aby především přispěla v konečném důsledku k zabezpečení kvalitní zdravotní péče pro občany České republiky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name