|

2013-006-04-002

2. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 10/ - druhé čtení

Date2014-02-07
Meeting2013/006
Agenda Item2013/006/002
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/bqbs/b11200201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Paní poslankyně, já vás přeruším a požádám všechny kolegy o klid. Pokud máte jiné téma k debatě, prosím, převeďte tuto debatu do kuloárů a v tomto sále bude jednáno pouze o tisku č. 10. Děkuji. Prosím, pokračujte. Poslankyně Soňa Marková Děkuji. Takže tento návrh zákona zavádí současně roční limit 2500 korun na hrazení doplatků za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené ze zdravotního pojištění. Komunistická strana Čech a Moravy se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů, a proto opakovaně - poprvé již v roce 2008 - předkládá zákony a pozměňovací návrhy k zákonu o veřejném zdravotním pojištění na úplné zrušení tzv. regulačních poplatků a zároveň podporujeme všechny návrhy, které by vedly ke zmírnění jejich negativních dopadů. Dovolte mi nyní malý exkurz do historie. Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 o ústavnosti zavedení těchto poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého až v průběhu druhého čtení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a byl to typický přílepek. Tedy bez možnosti dostatečného projednání a posouzení v řádném legislativním procesu. V Senátu tento návrh nebyl vůbec projednáván. Ústavní soud při svém rozhodování využil odůvodnění tehdejšího ministra Julínka, že jediným důvodem zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči se při jejím poskytování neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku legitimnosti poplatků uvedl také to, že nesmí být pro nikoho rdousící překážkou přístupu k péči. Od té doby lze na mnohých příkladech dokázat, že ani jedna z uvedených podmínek legitimnosti vybírání poplatků není splňována. Sám Ústavní soud vybízí dále exekutivu, aby zjistila, zda neexistuje nějaký případ "rdoušení", a v takovém případě píše, že by měl zákonodárce sám poplatky zrušit. Nakonec tak ale částečně učinil Ústavní soud sám poté, co asociální Nečasova vláda naopak navýšila poplatek za hospitalizaci na sto korun. U pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, jsou poplatky bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka má potom i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit. V médiích opakovaně zazněla a zaznívá věta: regulační poplatky sice nic neregulují, rušit se však nebudou, protože zdravotnictví vybrané peníze potřebuje. Dříve deklarovaný regulační účinek v případě nadužívání zdravotní péče zpochybnila i fakta, která uvedl Český statistický úřad už v roce 2010. Regulační poplatky snížily v roce 2008 počet návštěv u ambulantních specialistů, konkrétně nejvíce u gynekologů a stomatologů - je otázka, jestli to bylo dobře - a na pohotovostech. Ale zároveň současně s tím došlo k navýšení mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Již v roce 2009 ovšem opět narostl počet návštěv o 12 % oproti roku 2008. Tolik Český statistický úřad. Lze se tedy důvodně domnívat, že případný pokles frekvence návštěv u lékaře není důsledek zmenšeného nadužívání, ale toho, že sociálně nejslabší pacienti od návštěv kvůli výši poplatku upustili. I tvrzení, že každý, kdo není v nemocnici, si stejně musí platit hotelové služby, je poněkud nespravedlivé. Pacienti přece nemohou ovlivnit to, zda se budou léčit v nemocnici a jak dlouho. Někteří na to totiž nemají, i když nekouří, nepijí, nehrají na automatech a neposílají esemesky, jak tady dokola zaznívalo z úst bývalé vládní koalice od těch, kteří tedy asociální poplatky podporují. Od roku 2000 stouply výdaje občanů na zdravotnictví více než trojnásobně. Lidé dávají za zdraví více než 40 mld. korun kromě toho, co zaplatí na zdravotním pojištění. Z toho v roce 2012 vydaly domácnosti 5,53 mld. korun za poplatky u lékaře, v lékárně a v nemocnici. Konkrétně za hospitalizaci 2,1 mld. korun, za ambulantní péči 1,47 mld. korun, za recept 1,78 mld. a za pohotovost 0,18 mld. korun. Soukromé výdaje, tedy například přímé platby pacientů za léky, nadstandardní péči a regulační poplatky, tvoří nyní více než 16 % peněz spotřebovaných v českém zdravotnictví. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily soukromé výdaje obyvatel za zdraví něco málo přes 14 %. To znamená, že zavedením poplatků stoupla tato výše o 2 % spoluúčasti. Neustále také stoupají doplatky pacientů za léky na recept. Spoluúčast pacientů se tak u mnohých skupin obyvatelstva, především u seniorů, zdravotně postižených a chronicky nemocných ocitla na hranici únosnosti. Situace se navíc s narůstajícími důsledky hospodářské a finanční krize pro občany České republiky zhoršuje. Spolu s poplatky byl sice zaveden takzvaný sociální limit, ten ale ve své původní pětitisícové podobě svůj úkol nesplnil. Teprve po snížení části pojištěnců ochránil tento roční strop více lidí. A to se do tohoto limitu nepočítají poplatky za den v nemocnici a za pohotovost ani za léky. Nicméně tato fakta nesvědčí o nutnosti zachovat regulační poplatky, ale pouze o neúplně dobře nastaveném systému financování zdravotnictví. Znovu připomínám, že regulační funkce poplatků je zvlášť pochybná u chronicky nemocných, zdravotně postižených, u lidí s úrazy, u dobrovolných dárců krve a kostní dřeně a také u hospitalizovaných, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřou, a celkově situaci, kdy o četnosti návštěv u lékaře a o předepsaných lécích nerozhoduje pacient, ale lékař sám. Ani jedna informace o úsporách nebyla doposud vlastně podložena žádnou seriózní analýzou. Není také vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky a nakolik tak ohrozili svoje zdraví, nebo dokonce život. Pokud se ale chceme bavit o nutnosti dodat finanční prostředky do systému zdravotnictví, a o tom se mluví hodně v souvislosti s tím, že se nyní neplatí poplatky za hospitalizaci, jsou určitě jiné cesty, které nebudou představovat zásah do již tak hubených peněženek občanů. Zvlášť v situaci, kdy podle kvalifikovaných odhadů každoročně unikají ze zdravotnictví finanční prostředky ve výši více než 20 mld. korun. Poplatky regulují jen poptávku, nikoliv nabídku zdravotních služeb. Pokud existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které je vybralo, a zákon to explicitně doposud nařizuje, vzniká poptávka těch, kteří je vybírají, aby jejich pacienti platili tyto platby co nejvyšší. To je ekonomický zákon. Tato poptávka je tím silnější, čím více jsou ohroženy jiné zdroje příjmů, a to se právě za minulých pravicových vlád ve zdravotnictví stalo. Vládní koalice nastavila vražedný mix restriktivní úhradové vyhlášky, navyšování DPH, inflace a negativních důsledků svých vlastních katastrofálních takzvaných reforem. Pro příklad pouze jeden. Významný vliv na zvýšení nákladů v celém sektoru zdravotnictví má zvyšování sazeb DPH, zejména razantní nárůst snížené sazby na 15 % v roce 2013 a přeřazení některých zdravotních prostředků ze snížené do základní sazby DPH. Dopad pro rok 2013 pro celý systém zdravotnictví je odhadován na 4 mld. korun. A opačně snížení sazby DPH o 1 %, o jeden procentní bod, jen u léčiv vydávaných a hrazených na recept znamená snížení zátěže systému o 500 mil. korun za rok. Tady jsou cesty, kudy je třeba hledat, kde jsou peníze, které potřebují do systému veřejného zdravotního pojištění, nikoliv v kapsách pacientů. Ministerstvo zdravotnictví tedy má možnost kompenzovat nedostatek finančních prostředků systémově, ne z kapes pacientů, a vrátit se k principu solidarity například snížením sazby DPH ve zdravotnictví nebo trvalým zrušením stropu na pojistné u nejbohatších příjmů, navýšením procenta HDP na úroveň srovnatelnou s ostatními státy Evropské unie a také důslednou kontrolou finančních toků ve zdravotnictví tak, aby se s těmito solidárními veřejnými prostředky neplýtvalo. Z těchto důvodů, které jsem vyjmenovala, vás všechny prosím o podporu mého pozměňovacího návrhu k tomuto návrhu zákona. Protože pozměňovací návrh samozřejmě byl daný do systému a je potřeba ještě některé věci doladit, dovolte mi, abych tady ještě načetla jeden pozměňovací návrh, který je velice krátký a souvisí s předešlým, aby technicky všechno sedělo, aby bylo všechno legislativně správně: "K článku I. bodu 12 v § 53 odst. 1 větě druhé v části za středníkem se slova 'regulačních poplatků, které se započítávají do limitu podle § 16b a doklady o zaplacení' zrušují". Děkuji vám všem za pozornost a přeji hezký den. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name