|

2013-005-02-004

4. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 44/ - prvé čtení

Date2014-01-22
Meeting2013/005
Agenda Item2013/005/004
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/005schuz/bqbs/b03800401.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   002 < Page 003 > 004

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Koníčkovi. Slova se ujme pan poslanec Ludvík Hovorka, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Ludvík Hovorka Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, se hlásím k tomu, že jsem podepsal iniciativu Rekonstrukce státu a podepsal jsem také tento návrh zákona, ale byl jsem účasten na jednání kontrolního výboru na nezávislém kontrolním úřadu a slyšel jsem vážné výhrady pana prezidenta NKÚ. Chtěl bych se jenom zeptat pana hlavního předkladatele neboli autora této normy, proč došlo ke změnám, které jsou oproti tomu, co bylo v původním znění návrhu zákona, zejména proč došlo k vypuštění kontroly hospodaření s finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob, čili z toho úplně vypadává kompetence kontrola daní neboli veřejných prostředků i veřejného zdravotního pojištění. Další věc, to omezení, vlastně kontrola institucí na kontrolu legality, jenom soulad, kontrola souladu s právními předpisy, a proč došlo k vypuštění kontrolované činnosti z hlediska účelnosti a hospodárnosti vynakládání prostředků. Není mi jasné, proč toto omezení se do tohoto návrhu vkládá. Stejně tak padla kompetence kontroly hospodaření v oblasti kompetence ochrany prostředků ze zahraničí. Vypadává kompetence, kde NKÚ nyní nebude mít možnost kontrolovat prostředky, za něž převzal stát záruky. To si myslím, že i v případě kontroly hospodaření s prostředky poskytnutými České republice ze zahraničí a s prostředky, za něž převzal stát záruky, opět vypadává kontrola finančních prostředků vybíraných na základě zákona ve prospěch právnických osob. To jsou změny, které nebyly ani v původním návrhu, ke kterému se hlásili poslanci, když dostali vlastně předlohy základních tezí, které předkládala rekonstrukce státu. Chtěl bych se zeptat, jaká byla motivace k tomu, že tyto podle zcela zásadní věci z kompetencí kontroly NKÚ vypadly, a proč se to změnilo. Stejně tak bych ještě prosil, protože tady byl v minulém volebním období projednáván návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a došlo tam vlastně také k nějaké shodě v Poslanecké sněmovně, nakonec to neprošlo Senátem, chtěl bych se zeptat na hranici, proč se zahrnuje jenom kontrola hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž Česká republika nebo územně samosprávný celek alespoň padesátiprocentní majetkovou účast, jestli ta hranice byla zvolena na základě nějaké analýzy, nebo jenom na základě třeba doporučení Ministerstva financí, nebo z hlediska množství kontrol, které by potom musel nezávislý kontrolní úřad vykonávat. Děkuji za zodpovězení těchto dotazů. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Do rozpravy se přihlásil zástupce navrhovatelů Stanislav Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Stanislav Polčák Děkuji. bych nejprve pohovořil k tomu, co zde řekl pan kolega, předseda Koníček. Podle legislativních pravidel, nebo podle jednacího řádu, pokud je změna Ústavy doprovázena i prováděcím zákonem, tak je nezbytné předložit oba texty. Z toho důvodu vlastně byly předloženy oba texty, jak novela Ústavy, tak i prováděcí zákon. Stalo se tomu samozřejmě tak i v minulém období a mělo by to být pravidlem. Nicméně souběžné projednávání obou dvou předloh, které by ve stejný okamžik doběhly takzvaně do Senátu, není asi úplně nejšťastnější, protože Senát k projednání změny Ústavy nemá stanovenou žádnou lhůtu, zatímco k projednání změny zákona 30denní lhůtu stanovenou . Z toho důvodu, aby Senát nebyl vystaven, řekněme, jistému tlaku legislativní procedury, by bylo asi nejprve skutečně vhodnější, aby byla schválena, jak jsem naznačil, změna Ústavy oběma komorami Parlamentu a stala se tedy platnou a účinnou i v právním řádu, a teprve následně by byla projednávána změna zákona. Tím by se vlastně projednávání tohoto opakovaného pokusu o rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu změnilo od předchozího kola. bych nevítal návrh na vrácení zpět k přepracování předkladatelům, ale myslím si, že je plně namístě odročit projednávání tohoto návrhu zákona do doby, než bude schválena, nebo než bude posouzena změna Ústavy podle tisku 43 oběma komorami Parlamentu, nebo pokud by legislativní proces skončil neúspěchem zde ve Sněmovně, tak zde ve Sněmovně. Tolik tedy k procesnímu postupu, který navrhoval pan kolega Koníček. se s ním neztotožňuji. Pokud jde o obsah vystoupení pana kolegy Hovorky, nejprve k hranici, která je stanovena. Je třeba říci, že v zahraničí jsou úpravy různé. Hodnoty podílů, které drží řekněme veřejnoprávní subjekty v soukromých společnostech a od nichž se potom odvíjí možnost kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou různé. Jsou státy, které uplatňují většinový princip. Jsou státy, které uplatňují dokonce princip, že stačí, pokud veřejnoprávní celek drží pouze jednu jedinou akcii nebo jeden jediný podíl v takové obchodní společnosti, a jde dána kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu. se přiznám, že jsem spíše zastáncem co nejnižších hranic této kontroly, kdy Nejvyšší kontrolní úřad může vstupovat do těchto společností, ale respektoval jsem dosažený kompromis, a jak jsem již naznačil, na textu normy se oproti předložené variantě v květnu nezměnilo vůbec nic kromě toho, že zde vypadla výjimka pro obchodní společnosti kotované na veřejných trzích. Jinými slovy, měl-li jsem možnost i zkonzultovat tuto problematiku například s rakouskými zástupci jejich kontrolního úřadu, ono je to trochu specifické, Rakousko je spolková země, tak tam ta hranice byla stanovena níž, nebyla to padesátiprocentní, a dnes jim ta hranice, která je stanovena, nevyhovuje, protože by měla být ještě nižší. A také, pokud vím, probíhají v Rakousku legislativní úvahy nad tím, že se ta hranice bude snižovat. Jak říkám, jsem tu hranici chtěl volit v zásadě i nižší, nicméně je rozumný i argument, který říká, že stát by měl kontrolovat, nebo měl více kontrolovat ty společnosti, v nichž drží většinu. Nejen stát samozřejmě, ale myšleno i územně samosprávné celky. Takže z toho důvodu byla v minulosti dosažena kompromisní dohoda nad tím textem, který byl předložen. Chci pouze poukázat, že právě v původním znění zákona vůbec žádná kontrola nad takovýmito obchodními společnostmi stylizována takto, v takovémto rozsahu, nebyla. Zároveň chci jasně podotknout, že ta kontrola je myšlena skutečně jako plná, to znamená, že zde není to omezení, které je spatřováno na úrovni obcí a měst, protože zde ta výjimka, která řekněme zazněla i na úrovni Senátu, nemůže být aplikována. Zároveň je podle mého názoru naprosto jasné, že v těchto obchodních společnostech se nemůže uplatnit v zásadě žádná kontrola ze strany veřejnosti. Což je ovšem naopak, pokud je kontrolováno hospodaření, nebo postupy uplatňované na úrovni územně samosprávných celků, kde samozřejmě i občané mají svá práva stanovená právními předpisy a toto hospodaření je kontrolováno i ze strany krajských úřadů, případně auditorů nebo finanční kontrolou podle rozpočtových pravidel. To je tedy na vysvětlenou, proč v rámci obchodních společností vlastně není ta výjimka zakomponována tak, jak je dnes komponována u obcí a měst v paragrafu 4. Pokud jde o další námitky, které zazněly, tak zdravotní pojišťovny jsou v paragrafu 3 vyjmenovány, nebo veřejné zdravotní pojišťovny jsou vyjmenovány jako kontrolované subjekty. A k těm námitkám, které zde byly potom v tomto směru sděleny, mám za to, že text zákona nebyl změněn oproti variantě, která byla předložena minule. osobně jsem se s těmito námitkami i stran nemožnosti kontrolovat některé tyto subjekty nesetkal ani v tom vládním stanovisku a byly sděleny pouze prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. To ovšem vyvrací podle mého názoru minulý přístup Nejvyššího kontrolního úřadu, který totožnou předlohu, v totožném znění, obhajoval. Tudíž můžeme se samozřejmě nad tím bavit, nad textací toho zákona, jestli je zcela správná, jestli skutečně odpovídá tomu, co je myšleno, že by mělo být kontrolováno, se této debatě vůbec nebráním a naopak myslím si, že je vhodné, aby i ty připomínky, které skutečně jsou relevantní a které by měly zaznít v tom legislativním procesu, byly zaznamenány i do textu toho zákona. Trvám ale na tom, že zákon se proti původní předloze vůbec nikterak nezměnil. Děkuji.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name