Místopředseda PSP Vojtěch Filip
30. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, zejména terorismu, nelegálnímu obchodu s omamnými a psychotropními látkami a organizované trestné činnosti, podepsaná dne 12. září 2013 v Sarajevu /sněmovní tisk 63/ - druhé čtení Než se ujme slova pan ministr vnitra Milan Chovanec, požádám pana poslance Pavla Holíka, který je zpravodajem zahraničního výboru, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec
Děkuji, pane předsedající, krásný večer, dámy a pánové. Účelem smlouvy je poskytnout policejním a celním orgánům obou států potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci v boji proti všem formám trestné činnosti, stanovit základní pravidla pro jejich přímé kontakty a zásady nakládání s předávanými informacemi. V současné době není spolupráce českých a bosenskohercegovinských policejních orgánů na dvojstranné úrovni nijak upravena. Region západního Balkánu je přitom z hlediska potřeb spolupráce orgánů příslušných v boji s trestnou činností velmi významný a sjednání smluv o policejní spolupráci se zeměmi tohoto regionu bylo v posledních letech prioritou Ministerstva vnitra v mezinárodní smluvní oblasti. Smlouva standardně obsahuje demonstrativní vymezení rozsahu a forem spolupráce, přičemž základem je výměna informací. Dále upravuje např. možnost vysílání policejních styčných důstojníků a spolupráci v oblasti výcviku a vzdělávání. Smlouva stanoví orgány příslušné k jejímu provádění, upravuje náležitosti a vyřizování žádosti o spolupráci nebo podmínky pro předávání a ochranu osobních údajů a utajovaných informací. V oblasti výměny informací smlouva reflektuje skutečnost, že Česká republika je součástí schengenského bezpečnostního prostoru. Proto do ní byla českou stranou prosazena důležitá úprava - usnadnění sdílení informací předaných bosenskohercegovinskou stranou a dalšími členskými státy Evropské unie, resp. státy v rámci schengenského prostoru. Děkuji vám za pozornost a velmi se těším na diskusi. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu ministru vnitra Milanu Chovancovi a požádám pana zpravodaje, pana poslance Pavla Holíka, aby odůvodnil usnesení výboru, které vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 63/1. Pane zpravodaji, máte slovo. Poslanec Pavel Holík
Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych přednesl usnesení zahraničního výboru ze 7. schůze dne 4. března 2014. Zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: "Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, zejména terorismu, nelegálnímu obchodu s omamnými a psychotropními látkami a organizované trestné činnosti, podepsané dne 12. září 2013 v Sarajevu. Pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky." Děkuji vám za pozornost. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu zpravodaji a otevírám rozpravu. Konstatuji, že do ní nemám žádnou písemnou přihlášku. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. A vnímám faktickou poznámku pana kolegy Pražáka? Ne, tak dobře. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Miroslav Kalousek
Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, máme před sebou mimořádně závažnou mezinárodní smlouvu prezidentského typu, která zasahuje do oblasti trestního práva. A tady prosím, abychom si uměli připomenout, je to nezbytné pro to, abychom se touto smlouvou dokázali zabývat odpovědně, otázku práva na soudní a jinou právní ochranu občana České republiky podle článku 37 Listiny. Článek 37 Listiny říká za prvé, že každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Maně přemítám, kolik z nás tuto větu ještě neslyšelo při podání vysvětlení. Moc nás tady už takových nebude. Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Je důležité si uvědomit, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. A tady prosím, aby zpozorněl pan poslanec Korte. Článek 37 Listiny říká, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. To znamená, je to jeho vůle, ne že někdo jiný mu říká, že neovládá. On musí říct, že neovládá. Takže tady je to poněkud jiné než v případě jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Článek 37 zčásti přejímá zásady uvedené v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V odstavci 1 dává každému za určitých podmínek, respektive z určitých důvodů, právo odmítnout výpověď. Stejné právo dává článek 40 odstavec 4 obviněnému. Obě ustanovení se překrývají, a to tak, že článek 40 odstavec 4 je ve vztahu k článku 37 odstavec 1 takzvaným lex specialis. Pro pana poslance Hájka bych na jeho žádost rád dodal, že to je prostě speciální právní úprava. Právo odmítnout výpověď je třeba odlišovat od zákazu výslechu či výpovědi z důvodu zachování, respektive nevyzrazení podle zákona utajovaných skutečností. Tyto případy jsou upraveny zákony, respektive zákonnými ustanoveními zvláštními. Právo odmítnout výpověď má ten, kdo má povinnost vypovídat. Tuto povinnost článek 37 předpokládá - ale pozor, je důležité si uvědomit, že byť tuto povinnost článek 37 předpokládá, tak sám ji neukládá. Ten, kdo nemá zákonnou povinnost vypovídat, může výpověď odmítnout z jakéhokoliv důvodu či bez důvodu, prostě podle článku 2 odstavec 3 řekne: nebudu vypovídat. (Poslanec Jakubčík přináší řečníkovi velkou lahev minerálky, což vyvolává smích v sále.)
Obávám se, že mě přeceňujete. To jste laskav, ale to nesouvisí se vzrůstem, pane poslanče. Není tedy rozhodující, v jaké procesní pozici má někdo výpověď podat, ani před kým, respektive komu ji má podat. Důležité je, že má právní povinnost ji podat. Tato povinnost mu může být uložena jen na základě zákona v jeho mezích za další podmínky, uvedené v článku 4. (V sále je rušno.)
V článku 37 odstavec 1 konkurují procesní předpisy týkající se povinnosti svědecké, to jest povinnosti vypovídati jako svědek, respektive práva tuto výpověď odmítnout. Tato ustanovení jsou sice v podstatě souladná, úplně shodná s ním však nejsou. Klade se tedy otázka, zda článek 37 odstavec 1 platí přímo. Já si myslím, že umět dát odpověď na tuto otázku je zcela klíčové pro to, abychom mohli posoudit, zda s čistým svědomím můžeme hlasovat pro smlouvu mezi Českou republikou a Bulharskem. (Reakce v sále.)
Tedy znovu říkám, ta otázka zní - pardon, omlouvám se, Bosna a Hercegovina. Ta otázka zní, zda článek 37 odstavec 1 platí přímo. Skutečnost, že není uveden ve výčtu článku 41 odstavec 1, svědčí o tom, že přes nespolehlivost článku 41 odstavec 1 Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Pane předsedo, já vás na chvilku přeruším, a požádám ostatní kolegy, zejména z vaší politické strany a z ODS, aby vás nechali v klidu domluvit. Já jsem vás sice chtěl vést k věci, když jste mluvil o Bulharsku, ale vy jste se opravil, takže děkuji, můžete pokračovat. Poslanec Miroslav Kalousek
Promiňte prosím, že jsem se přeřekl, ale ono to není zase tak daleko od sebe. (Smích v sále.)
Klade se tedy otázka, zda článek 37 odstavec 1 platí přímo. Skutečnost, že není uveden ve výčtu článku 41 odstavec 1, svědčí o tom, že přes nespolehlivost článku 41 odstavec 1 přímo použitelný je. Ze skutečnosti, že článek 37 odstavec 1 obsahuje normu vyšší právní síly než právní předpisy procesní, chcete-li procesní řády, vyplývá, že ten, kdo má povinnost vypovídat, za a) může výpověď odmítnout přímo podle článku 37 odstavec 1, a to i tehdy, jestliže mu procesní norma takové právo nedává nebo je-li sporné, zda mu je dává, jakož i tehdy, není-li takové procesní normy. Nebo za b), může výpověď odmítnout vždy, dává-li mu k tomu právo příslušná procesní norma, i když toto právo není výslovně zakotveno v článku 37 odstavec 1. Závěr tedy ad a) vyplývá z toho, že článek 37 odstavec 1 obsahuje právní normu vyšší právní síly, kdežto závěr podle písmena b) vyplývá z toho, že procesní právní předpisy jsou ve vztahu k odstavci 1 leges speciales. Opět pro pana poslance Hájka, je to - Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Prosím, pane předsedo, pouze mým prostřednictvím oslovujte kolegy. Poslanec Miroslav Kalousek
On tu ale není, pane předsedající, a já vyhovuji jeho specifickému přání, které říkal, že kdykoliv řekneme něco latinsky, že to máme zkusit přeložit. Já to zkouším. (Pobavení v sále.)
Nebezpečím trestního stíhání rozumí článek 37 odstavec 1 především nebezpečí trestního stíhání soudního. Toto nebezpečí je důvodem odepření výpovědi tehdy, jestliže hrozí tomu, kdo má povinnost vypovídat, to jest zejména svědkovi, dále tedy jen svědek, nebo jeho osobě blízké. Obecná formulace článku 37 odstavec 1, jeho smysl, však nevylučují výklad, že trestním řízením by se mohlo rozumět i trestní řízení správní. Nebezpečí ve smyslu článku 37 odst. 1 je ovšem nejen nebezpečí, že by v důsledku výpovědi bylo trestní stíhání proti svědkovi nebo jeho osobě blízké zahájeno, ale vůbec nebezpečí, že by výpověď mohla být proti svědkovi, resp. proti jeho osobě blízké, použita v trestním řízení proti některému z nich již zahájeném. Jde tedy o nebezpečí trestního stíhání hrozícího, ale i o nebezpečí zhoršení procesního postavení v trestním řízení již probíhajícím. O tom, zda odepření výpovědi je odůvodněné, rozhoduje soud, resp. orgán, před kterým výpověď měla být podána a byla odmítnuta. Otázka ovšem je, jak soud pozná, že svědkovi či jeho osobě blízké takové nebezpečí hrozí. Listina o tom mlčí! (Pauza. Smích.)
A mlčí o tom i procesní předpisy! Odpověď je třeba najít v interpretaci. Ze smyslu čl. 37 odst. 1 vyplývá, že soud toto nebezpečí nesmí zjišťovat tak, že by skutečnosti, z nichž toto nebezpečí vychází, vyšlo najevo, tj. zejména existenci takového nebezpečí nesmí požadovat ani provádět důkazy. Prakticky to znamená, že soud bude v té věci zpravidla odkázán na to, že svědek existenci takového nebezpečí tvrdí. Není ovšem vyloučeno, že soud odepření výpovědi z důvodu čl. 37 odst. 1 neuzná, je-li očividné, že svědkovi ani jeho osobě blízké z výpovědi žádné nebezpečí hrozit nemůže, a že tedy odepření výpovědi je očividně bezdůvodné. Vyjdou-li skutečnosti takové nebezpečí odůvodňující z procesu najevo z jiných důkazních prostředků, tj. z jiných provedených důkazů ve věci samé, svědek, kterému takové nebezpečí hrozí, už z toho důvodu výpověď odmítnout nemůže, leč by šlo o výpověď, která by v trestním řízení hrozícím či již zahájeném mohla být použita proti němu, resp. jakkoliv zhoršit jeho procesní pozici nebo procesní pozici jeho osoby blízké. Článek 37 odst. 1 nedefinuje pojem osoby blízké. Pokud by tedy příslušný orgán aplikoval čl. 37 odst. 1 přímo, musel by k rozhodnutí, zda je někdo osobou blízkou, dospět interpretací, přičemž by se mu nabízela analogie podle § 116 občanského zákona, anebo podle okolností podle § 89 odst. 7 trestního zákona. Pojem osoby blízké však nedefinuje ani občanský soudní řád a zřejmě rozumí osobou blízkou ve smyslu § 116 občanský zákoník. Zákonným odkazem definuje osobu blízkou § 35 odst. 3 správního řádu, který v té věci výslovně odkazuje na občanský zákoník, to znamená, že osobami blízkými rozumí osoby uvedené v § 116 občanského zákoníku. (V sále je velký hluk.)
Složitější je situace v trestním řádu, který v § 100 odst. 2, v němž dává svědkovi právo odepřít výpověď, nemluví o osobách blízkých, nýbrž podává výčet osob, v důsledku jejichž ohrožení může svědek odepřít výpověď. Legální aplikaci pojmu osoba blízká však podává § 89 odst. 7 trestního zákona, přičemž tam podaný výčet osob blízkých není stejný jako výčet osob v § 100 odst. 2 trestního řádu. V civilním a správním řízení se tedy osobami blízkými rozumějí osoby vyjmenované v § 116 občanského zákoníku. Trestní řízení pojem osoby blízké nezná a § 89 odst. 7 vzhledem ke specifickému výčtu uvedenému v § 100 odst. 2 trestního řádu použít nelze. Nelze ovšem vyloučit, že by se svědek v trestním řízení, který nespadá do okruhu osob uvedených v § 100 odst. 2 trestního řádu, mohl dovolat přímo na článek 37 odst. 1. Soud by pak podle okolností případu rozhodl, zda je, či není povinen vypovídat. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Pane předsedo, já vás zase přeruším a požádám tentokrát kolegy nalevo, aby vás nechali v klidu přednést vaši argumentaci. Prosím, pokračujte. Poslanec Miroslav Kalousek
Ó, kéž by šlo pouze o moji argumentaci, pane předsedající, ale tady bohužel se jedná - nebo bohudík se jedná o argumentaci ústavního pořádku ČR. Proto je tak důležité, abychom si to vyslechli. Z hlediska trestního řízení je výpověď svědka jedním z tzv. důkazních prostředků, přičemž svědek je fyzickou osobou odlišnou od obviněného, kterou předvolal orgán činný v trestním řízení, aby uvedla všechny jí známé skutečnosti, které vnímala svými smysly a které jsou důležité pro rozhodnutí v trestní věci. Bezdůvodné odmítnutí výpovědi lze sankcionovat pořádkovou pokutou. Není ovšem sporu o tom, že svědek by se mohl nevyhnutelně dostat do těžké kolize se svým svědomím, má-li nějaké, kdy by svou pravdivou výpovědí mohl usvědčovat blízké osoby anebo sebe či blízké osoby vydat nebezpečí trestního postihu. V souladu s obsahem ustanovení § 37 odst. 1 Listiny proto ustanovení § 100 odst. 1 trestního řádu dává právo odepřít výpověď jako svědek příbuznému obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu a druhovi, popř. družce. Jestliže je ovšem obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru. Podle § 100 odst. 2 trestního řádu je svědek oprávněn odepřít vypovídat také tehdy, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu či druhu, družce a jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Zatímco tedy čl. 37 odst. 1 Listiny pracuje s pojmem osoba blízká, trestní řád okruh osob, ohledně kterých je předvolaný oprávněn odepřít výpověď, jednak specifikuje jejich konkrétním právním či faktickým postavením vůči němu, jednak subjektivním, leč oprávněným vnímáním újmy těchto osob jako újmy vlastní. Pro jiné důvody, než které jsou uvedeny v citovaném ustanovení trestního řádu... (K ministru Chovancovi:)
Pohoršil jsem vás nějak, pane ministře? (Ministr Chovanec sděluje, že gestikuloval směrem ke galerii pro hosty.)
Aha! Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Pane předsedo, můžete mluvit v klidu. Pan ministr řeší jinou záležitost momentálně. Prosím, pokračujte. Poslanec Miroslav Kalousek
Pro jiné důvody, než které jsou uvedeny v citovaném ustanovení trestního řádu, svědek odepřít svědectví nemůže. Nemůže tedy odepřít výpověď například proto, že by jemu nebo osobám blízkým mohla vzniknout majetková újma nebo hanba. Právo osob uvedených v § 100 odst. 1 trestního řádu odepřít výpověď se vztahuje na výpověď jako celek. V případech uvedených v § 100 odst. 2 trestního řádu svědek zásadně vypovídat musí a může odepřít výpověď jen v té míře, ve které je tu možnost způsobení zákonem předpokládaného nebezpečí osobám zde uvedeným. O oprávnění odepřít výpověď rozhoduje orgán trestního řízení, který svědka předvolal či vyslýchá. Neuzná-li toto oprávnění, je svědek povinen vypovídat a je proti němu možno použít donucovacích prostředků stanovených trestním řádem v ustanovení § 66. Odepřít výpověď jako svědek zpravidla nemůže podle § 100 odst. 3 trestního řádu ten, kdo má stran trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, tzv. oznamovací povinnost podle trestního zákona, pokud ovšem není povinnost svědčit i za tohoto procesního stavu zákonem zproštěn. K takové výjimce z práva odepřít výpověď však Listina samotná zmocnění nedává. Tolik tedy, kolegyně, kolegové, k odst. 1 článku 37, který je podle mého názoru klíčový pro posouzení smlouvy mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou. Článek 2, který je poněkud obsáhlejší, podle mého názoru se mnohem víc týká dohody mezi Českou republikou a Izraelem, a proto si dovolím ho přednést v rámci bodu 31. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu předsedovi klubu TOP 09 Miroslavu Kalouskovi. Jen mě mrzí, že jste, pane předsedo, nezačal článkem 8 Ústavy České republiky, resp. Listiny. To vám jako technicky vzdělanému my právníci odpustíme. Protože to by bylo ještě zásadnější. Nyní mám faktickou poznámku pana předsedy klubu KSČM Pavla Kováčika. Pane předsedo, máte slovo. Poslanec Pavel Kováčik
Děkuji za slovo. Přeji hezký dobrý večer. Tak marně přemýšlím, co tento typ debaty, tento typ naší práce, přináší České republice, jejím občanům. Jestli to, že schválení jedné smlouvy ve druhém čtení nám trvá tak dlouho, je vůbec efektivní práce. A vychází mně z toho, že možná jsme trošku více unaveni, než je zapotřebí k tomu, abychom odváděli precizní práci. Ale já chci, aby Poslanecká sněmovna odváděla svoji práci, a ten postoj nebo stanovisko, které k tomu potřebujeme prodiskutovat a projednat v poslaneckém klubu, chceme mít také co nejpreciznější, protože je zvykem, že z poslaneckého klubu KSČM vycházejí věci, které jsou věcně správně odborně promyšlené, propracované, dovolte mi, abych v této chvíli požádal o přestávku na poradu klubu KSČM v délce trvání dvě hodiny. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji, pane předsedo. V tomto případě vzhledem k tomu, jaký je výsledek hlasování, které jsme měli odpoledne o dnešním jednacím dnu, vyhlašuji přestávku na poradu klubu KSČM. Zároveň mi nezbývá nic jiného, protože by přestávka skončila po půlnoci a bylo schváleno do půlnoci, než přerušit jednání Poslanecké sněmovny. A vzhledem k tomu, že nebyla schválena žádná jiná doba než zahájení v 9 hodin, těšit se na setkání s vámi v 9.00 zítřejšího dne. Přeji vám hezký večer, hezkou noc a zítra budeme pokračovat přerušeným bodem číslo 30, pokud se samozřejmě v době od 9 do 9.30 nedohodneme na jiném pořadu schůze. (Jednání skončilo ve 22.02 hodin.)
