|

2013-048-04-160

160. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 751/ - třetí čtení

Date2016-07-01
Meeting2013/048
Agenda Item2013/048/160
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/bqbs/b16116003.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Petr Gazdík 160. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 751/ - třetí čtení Místo u stolku zpravodajů již zaujal ministr financí Andrej Babiš a prosím také, aby místo zaujal zpravodaj garančního rozpočtového výboru pan poslanec Ladislav Šincl. Cizinci odešli a hledá se zpravodaj. Pana zpravodaje nahradí pan poslanec Jiří Dolejš. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 751/3, který vám byl doručen dne 1. června 2016, zpráva o projednání garančního výboru byla doručena jako sněmovní tisk 751/4. Nyní se táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, předtím než hlasováním rozhodneme o konečné podobě novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, dovolte mi vyjádřit se k předloženému pozměňovacímu návrhu a shrnout poněkud složitou legislativní historii, která se k této záležitosti váže. Považuji to za důležité přinejmenším i proto, abych vám i veřejnosti objasnil, z jakého důvodu není o osudu tohoto zákona jasno ani po více než roce, kdy jsme jej začali projednávat. Abych vysvětlil, co a proč v této věci Ministerstvo financí po celou dobu prosazovalo a k jakým krokům jsme přistoupili v zájmu toho, aby tento zákon mezi vámi nakonec našel dostatečnou podporu. Tímto budu i reagovat na vystoupení některých poslanců, která zde zazněla při posledním projednávání tohoto materiálu. Nejdříve slíbené malé okénko do minulosti. V březnu roku 2015 začala Sněmovna souběžně projednávat dva vládní návrhy upravující pojišťovnictví, jejichž předkladatelem bylo Ministerstvo financí, novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a novelu zákona o pojišťovnictví. V té době se spustil zpětně jen obtížně pochopitelný sled událostí, které vedly k tomu, že po více než roce se zde nad stejnou věcí scházíme znovu. Pokud vnímám správně pocit této Sněmovny, troufl bych si říct, že jsme z novelizací obou zákonů unaveni a otráveni. Za hlavní příčinu současného stavu považuji jednoznačně legislativní aktivismus kolegy poslance Šincla. Jeho kontroverzní pozměňovací návrhy k vládním návrhům zákona nejdříve donutily v létě 2015 vládu ke stažení příslušné novely ze Sněmovny. Tehdy se přitom jednalo o novelu velkou, komplexní, která měla slušnou podporu pojišťoven, zprostředkovatelů i České národní banky. Přetahováním o regulaci provizí však tento zákon spadl pod stůl. S vaničkou se tehdy vylilo první dítě, nepochopitelně zákon, po kterém jinak pan poslanec podle vlastních slov tak silně toužil. Druhé dítě se vylilo jen několik měsíců poté a jmenovalo se vládní návrh zákona o pojišťovnictví, který s problematikou přepojišťování a provizí nijak věcně nesouvisí. Kvůli tomu legislativnímu dobrodružství má dnes Česká republika stále nepořádek na trhu zprostředkování v pojišťovacím sektoru a navíc čelí hrozbě finančního postihu za nesplnění povinnosti transpozice evropského práva do tuzemského právního řádu. Nyní už ke konkrétním námitkám, které zde v rámci druhého čtení prezentoval pan poslanec Šincl. Nejdříve, proč nyní nepředkládáme opět rozsáhlou, ale pouze dílčí novelu, torzo omezující se na úpravu některých finančních vztahů mezi pojišťovnami, pojišťovacími zprostředkovateli a klienty. Neděláme to jednoduše proto, že už v danou chvíli nedává žádný smysl. V roce 2015 se ještě bouřlivě jednalo o vznikající nové evropské směrnici o distribuci pojištění a ta už je nyní schválena a bude s ohledem na legislativní požadavky transponována zcela novým zákonem, který již v současnosti připravujeme. V logice tohoto postupu Ministerstvo financí informovalo jak rozpočtový výbor, tak i odbornou veřejnost. Ve svém posledním vystoupení k tomuto tématu nás zde pan poslanec Šincl rovněž přesvědčoval, že zde z pověření vlády předkládám něco, co se shoduje s jeho původními pozměňovacími návrhy z 90 %. S tímto však ovšem nemohu souhlasit. Jedná se o výsledek několikaměsíčního hledání kompromisu. Tento těžce vybojovaný kompromis ctíme. Nechápu proto, že i tento koaliční návrh byl zpochybňován novými pozměňovacími návrhy koaličního poslance. Původní pozměňovací návrh poslance Šincla z roku 2015 obsahoval řadu problematických ustanovení, která na rozdíl od toho, co je předmětem současného kompromisního vládního návrhu, nebyla pro Ministerstvo financí akceptovatelná a kterou jsme zásadně odmítli. Jedná se zejména o zavedení stropu pro provize a velmi nedůslednou ochranu spotřebitele. Do působnosti měla být zahrnuta riziková životní pojištění bez výjimek. Ministerstvo financí vždy hlasitě a konzistentně upozorňovalo, a to ve shodě s Legislativní radou vlády, že regulace provizí není žádnou univerzální ochranou spotřebitele, ale spíše problematickou selektivní ochranou pojišťoven. Takový typ státního zásahu do regulace tržní ekonomiky nepatří, neboť přináší jednostrannou konkurenční výhodu na trhu, aniž by přinášel garanci pozitivního efektu pro klienta. Proto jsme na Ministerstvu financí v rámci hledání kompromisu vždy upřednostňovali onu druhou nohu regulace, kterou je úprava výpočtu odkupného. Odkupné je obnos, který klient obdrží, pokud sjednané životní pojištění s investiční či spořicí složkou vypoví. Současná praxe je taková, že v prvních dvou letech neobdrží klient nic, protože veškeré zaplacené pojistné pojišťovna přednostně alokuje na úhradu poplatků za sjednané pojištění, to je fakticky na úhradu vlastních distribučních nákladů. Návrh zákona nově stanoví, že tyto náklady se musí na klientovi uplatňovat rovnoměrněji a průběžněji. To je z mého pohledu objektivní zlepšení pozice spotřebitele. Nyní ještě návazně k panu poslanci Stanjurovi, který je autorem jediného současného pozměňovacího návrhu k tisku 751. V první části svého pozměňovacího návrhu pan poslanec Stanjura vypouští z vládního návrhu § 21f, tedy regulaci provizí. Tím se obsah této novely omezil pouze na regulaci odkupného, což ve výsledku odpovídá pozměňovacímu návrhu, který zde v loňském roce předložil pan poslanec Kubíček. Ačkoli Ministerstvo financí tehdy tento pozměňovací návrh podporovalo, v rámci koalice byl shledán jako nedostatečný. Jak jsem už uvedl, ctíme dohodnutý koaliční kompromis, a proto návrh na vypuštění tohoto paragrafu nepodpoříme. Ve druhé části svého pozměňovacího návrhu, úpravě § 21f, pan poslanec Stanjura odstraňuje právo klienta na odkupné v prvních dvou letech trvání životního pojištění, s čímž nelze souhlasit. Jde tím totiž proti logice a smyslu celého, jinak věcně správného ustanovení o odkupném. Klient by se tak ke svým prostředkům, jejichž zvýšení garantuje právě tato novela, dostal nejdříve až ve třetím roce trvání pojištění. Dámy a pánové, závěrem mi dovolte požádat vás o podporu vládního návrhu, a tím i o ukončení dlouhého martyria, které jsme s tímto zákonem za poslední rok prožili. Návrh považuji za kompromis, který přiměřeně zohledňuje zájmy všech dotčených stran - klientů, pojišťoven a zprostředkovatelů. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name