Waveform view
Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2014-05-15 ps2013-008-07-001-088 [ParCzech.ana]
Loading wave form: 0%
|
Speed: ⊖ 100% ⊕
|
|
fast_rewind
play_arrow
fast_forward
|
Zoom: ⊖ 200 pps ⊕
|
play_arrow play from start of transcription
Místopředseda PSP Vojtěch Filip88. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace Na pořad jednání 8. schůze Poslanecké sněmovny byly předloženy celkem tři odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslankyně nebyla spokojena, a z toho důvodu požádala o zveřejnění na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se k odpovědi na jeho interpelaci rozprava, Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná. Přistoupíme nyní k odpovědím na písemné interpelace. První žádost je paní interpelace poslankyně Jitky Chalánkové na ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka ve věci odebrání a následného rozdělení českých dětí, sourozenců, v Norsku občanům ČR. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk [185](https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=185&O=7). Otevírám rozpravu a slova se ujme interpelující poslankyně Jitka Chalánková. Paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Jitka ChalánkováDěkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, podala jsem celkem čtyři písemné interpelace ve věci odebrání a následného rozdělení českých dětí, sourozenců, v Norsku, občanům České republiky, nadto ještě předtím ústní interpelaci na pana premiéra. Dnes máme postupně projednávat odpovědi pana ministra Lubomíra Zaorálka, paní ministryně Heleny Válkové, paní ministryně Michaely Marksové-Tominové, se kterými nejsem spokojena. Předesílám, že vesměs poté, co v obecné rozpravě vysvětlím důvody své nespokojenosti, navrhnu přerušení debaty v obecné rozpravě a doprojednání na příští schůzi Sněmovny. Kromě toho, že někteří interpelovaní nejsou přítomni, mě k tomuto postupu vedou tři další důvody. Za prvé, na moji interpelaci odpověděl i pan ministr Dienstbier. Rovněž s ní nejsem spokojena, ale došlo tam k časovému posunu, a proto ji zatím nemůžeme projednávat. Domnívám se, že je žádoucí, abychom všechny čtyři písemné interpelace projednávali současně. Nadto na základě odpovědi ministryně Válkové zvažuji nyní ještě interpelaci na pana ministra Chovance. Za druhé chci poskytnout prostor interpelovaným členům vlády, aby na základě dnešních debat v obecných rozpravách své odpovědi ještě doplnili před závěrečným hlasováním. A za třetí, za čtrnáct dní nás čekají volby do Evropského parlamentu a já nechci, aby toto téma bylo zneužito v předvolebním boji. Mým cílem není využít této záležitosti v předvolebním boji, nechci se na tom politicky zviditelnit a následně to nechat být. Mým cílem a cílem nás všech by mělo být dosáhnout toho, aby se obě české děti, protiprávně zadržované v Norsku, vrátily domů do České republiky a aby bylo napraveno zjevné bezpráví, kterého se na nich a na jejich matce dopustil norský stát. Není to záležitost na několik interpelací a nemíním opustit toto téma, dokud uvedeného cíle nedosáhnu. Měli bychom řešení hledat společně, a doufám, že i budeme, bez ohledu na to, kdo je zrovna ve vládě a kdo v opozici, a proto bude lépe, doprojednat toto až po volbách. Teď k věci. Stručně shrnu, oč jde. Českým občanům dlouhodobě žijícím v Norsku byly odebrány obě malé děti, údajně kvůli pohlavnímu zneužívání. Pohlavní zneužívání nebylo nikdy prokázáno, naopak vše nasvědčuje tomu, že šlo o vykonstruované udání zaměstnanců mateřské školky s jasným cílem rodiče poškodit. Přestože možné zneužití vyloučila sama norská policie, děti zůstávají odebrány již třetím rokem a vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by se norské orgány chystaly svůj přehmat napravit, a v rozporu s fakty a s důkazy si dál trvají na svém, aby nemusely přiznat fatální pochybení. Sourozenci jsou nadto rozděleni, protože se nenašla žádná pěstounská rodina, která by je chtěla vychovávat společně. Všechny odpovědi, snad s výjimkou odpovědi od premiéra Sobotky, mají jednu společnou věc. Všechny jsou formulovány jako obhajoba. Jako obhajoba toho, proč Česká republika nemůže nijak zasáhnout, resp. proč už dávno nezasáhla a proč se na ni nelze spolehnout ani do budoucna. Vůbec neobsahují žádný přislib, že český stát se svých občanů zastane, žádný nástin řešení. Jsou to vesměs alibistické odpovědi státních úředníků. Aneb kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody. Patrná je ještě jedna věc. Přestože všechny interpelace mají stejný základ a liší se jen konkrétními dotazy, přestože všechny byly doručovány ministrům prostřednictvím premiéra, jednotlivé resorty vůbec nespolupracovaly při přípravě odpovědí. Je tam jasně patrné, že levá ruka neví, co dělá pravá. A nelze nevidět i snahu, přehazovat si celou tu kauzu jako horký brambor. Ministerstvo zahraničních věcí nemůže nic dělat, odkazuje na Úřad mezinárodně právní ochrany dětí, Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí odkazuje na ministerstvo zahraničních věcí apod. Dost možná důvod, aby se tím sněmovna zabývala i nad rámec interpelací na některé z příštích schůzí a přiměla českou vládu aspoň v této věci překonat svůj resortismus a fungovat jako celek. A nyní se dostávám k tomu, proč konkrétně nesouhlasím s první odpovědí, kterou je odpověď pana ministra zahraničních věcí. Vážený pane ministře, vaše odpověď přišla jako první. Vůbec mě nepotěšila. Nakonec však musím uznat, že ve srovnání s ostatními byla nejvstřícnější. Chápu, že právě váš resort byl s případem konfrontován jako první. Jsem si vědoma toho, že naše velvyslanectví v Oslo jej trvale sleduje, ale obávám se, že pouhé sledování nestačí. Konzulární služba je zřízena k tomu, aby řešila typické situace podle předem daných postupů. Tento případ je ale výjimečný. Neexistuje pro něj šablona a nedivím se, že konzulární služba je odsouzena k tomu, kauzu pouze sledovat, nota bene, když je vystavena obrovské nevstřícnosti subalterních norských úředníků. Proto je třeba řešení přenést do diplomatické, popř. dokonce mezinárodněprávní roviny. Mrzí mě, že ve vaší odpovědi jsem nenalezla ani náznak hodnocení z hlediska obecného mezinárodního práva veřejného, natož naznačení postupů, které by v jeho rámci byly možné. Mám na mysli tzv. diplomatickou ochranu jakožto specifický právní institut práva mezinárodního. Jsem si vědoma toho, že na ni není právní nárok a že není a ani neměla by být regulována zákonem. To však neznamená, že bychom na ni měli zcela rezignovat. Indové nerezignovali a byli úspěšní, jak jsem o tom již mluvila - budu mluvit - v reakci na odpověď paní ministryně Marksové.
Text view •
Dependencies •
Named Entities •
Help
