Text view Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2017-07-12 ps2013-059-06-004-092 [ParCzech.ana]
View options
Show : Audio - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(11.30 hodin) Obecně . Kritika návrhu památkového zákona se již od samého počátku jeho předložení v Poslanecké sněmovně objevuje z celé řady míst , a to zejména z odborných kruhů , které s danou problematikou přicházejí do styku dnes a denně . Jedním příkladem za všechny může být kritika České komory architektů uvedená v jejich vyjádření uvedeném na internetových stránkách komory . Kritika České komory architektů , se kterou se já osobně zcela ztotožňuji , poukazuje zejména na to , že návrh památkového zákona je značně obsáhlou a nepřehlednou normou soustřeďující se na detailní popis dílčích činností a obsáhlou regulaci některých profesí namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu jejich ochrany . Navzdory proklamacím o nutnosti přijetí zákona z důvodu zastaralosti , zákona o památkové péči , návrh památkového zákona řeší pouze problematiku údržby a konzervace památkově chráněných objektů a zcela opomíjí , že ve 21 . století musí být kladen důraz rovněž na faktické reálné užívání staveb a jejich funkčnost . Ze strany České komory architektů je rovněž zmiňován nedostatek koordinace a provázání památkového zákona s jinými zákony . Další kritika , která se ozývá z nejrůznějších odborných míst a se kterou se dá jednoznačně souhlasit , v podstatě navazuje na výše uvedené . Ačkoliv se předkladatelé návrhu památkového zákona dušují , v uvozovkách , o nezbytné potřebě zrušení komunistického zákona o památkové péči , návrh památkového zákona v podstatě nepřináší žádné systémové změny . Nárůst počtu více než sta paragrafů je zapříčiněn jednak velkým množstvím kosmetických změn a jednak nadbytečně obsáhlou regulací profesí restaurátoři , zpracovatelé průzkumu , archeologové , avšak při současném zachování původní koncepce zákona . Ze strany odborné veřejnosti je dále namítán zejména nárůst byrokracie , obtížná proveditelnost a vymahatelnost památkového zákona v praxi a vágnost některých formulací vedoucích k nejednoznačnosti právní úpravy a účelovosti jeho výkladu . Jedna konkrétní věc . Jednou z nejvíce kritizovaných oblastí současného zákona o památkové péči je tzv . dvojkolejnost památkové péče . Bohužel namísto , aby tento nežádoucí stav památkový zákon odstranil a řešil , nejen že ponechává shodnou koncepci , ale situaci do jisté míry svými zásahy ještě zhoršuje . Za dvojkolejnost státní památkové péče je považováno rozdělení kompetencí mezi orgán památkové péče a Národní památkový ústav . Tedy stav , kdy o schvalování staveb , např . prací na stavbách v památkovém území , rozhoduje orgán památkové péče , úředníci obecních , popř . krajských úřadů , přičemž odborní pracovníci Národního památkového ústavu zajišťují pouze odborné vyjádření , které však není pro orgán památkové péče jakkoli závazné . Ze strany úředníků tak vyjádření odborné organizace nemusí být vůbec respektováno , přičemž možnost obrany Národního památkového ústavu zde v podstatě neexistuje . Tato dvojkolejnost je dlouhodobě považována za zcela nadbytečnou , pro veřejnost nepřehlednou a neúměrně zatěžující daňové poplatníky . Nejen že památkový zákon tuto koncepci zcela zachovává , ale navrhovanou právní úpravou ještě oslabuje pozici Národního památkového ústavu . Odborné písemné vyjádření Národního památkového ústavu již nebude povinně předcházet veškerým posouzením ze strany orgánů památkové péče , ale pouze těm zákonem vyjmenovaným . K ostatním bude mít Národní památkový ústav právo se vyjádřit dle svého uvážení . Památkový zákon tak v ještě větší míře upřednostňuje roli úředníků orgánů památkové péče , na které však neklade jakékoliv požadavky z hlediska odborné kvalifikace , praxe v oboru či vzdělání , a to ani pokud jde o odbornost týkající se historií staveb a jejich významu a role v rámci kulturního dědictví České republiky , jakož ani z hlediska vzdělání v oblasti stavebně technických možností údržby a renovace historických staveb a budov . Lze předpokládat , že tento postup může vést i k určité nahodilosti a nepředvídatelnosti v rámci procesu ochrany památkového fondu . V tomto směru tedy památkový zákon selhává , neboť tuto velmi kritizovanou oblast žádným způsobem neřeší , ba naopak . Dovolte mi závěrečné shrnutí : Lze konstatovat , že návrh památkového zákona je obsáhlý právní předpis , který však žádným výrazným způsobem nemění stávající koncepci právní úpravy v oblasti ochrany památkového fondu . Přes proklamace předkladatelů návrhu nedochází k žádné nápravě údajně zastaralého a nefunkčního zákona o památkové péči . Navrhovaný předpis nijak nezlepšuje úpravu památkové péče ani neposiluje či nezlepšuje ochranu kulturního dědictví , neposiluje ani odbornou úlohu památkových orgánů . Naopak , zavádí nepřehledné nástroje ochrany , umožňuje prodlužování příslušných řízení , které k ochraně památek a historických budov nijak nepřispívá , a rozšiřuje roztříštěnost kompetencí v oblasti ochrany kulturního a historického dědictví . O nedokonalosti a nefunkčnosti - říkají právníci - památkového zákona svědčí i velká vlna kritiky objevující se již od jeho předložení a rovněž poměrně značné množství předložených návrhů , atd . , atd . Nechci a nebudu . . . Velmi krátce jsem se zmiňoval o stanovisku České komory architektů . Nebudu vám ho zde předčítat . Je možné si ho najít na jejich internetových stránkách . Nicméně mi dovolte závěrem jeden krátký exkurz do stávajícího zákona a to je otázka změny paragrafu týkajícího se vyvlastnění . Dovolím si přečíst , ano , absurdní , možná absurdní příklad , který se může stát na základě toho , že v původním zákoně se mluvilo o vyvlastnění jako o zcela výjimečném a dneska se o něm v navrhované novele jako o zcela výjimečném nemluví . Dovolte mi , abych vás seznámil s tím konkrétním příkladem . Možná jste o něm mnozí už slyšeli . Zákon navržený tiskem 666 umožňuje např . to , že město rozprodá nebo již rozprodalo byty v panelových domech většinou za relativně nízké peníze vzhledem k tomu , že se do nich prakticky neinvestovalo . A 60 metrový byt - to je příklad - v paneláku si pořídí občan zhruba , možná , řekněme , snad za 500 tisíc . Následně občan investuje se Zelenou úsporám do zateplení . SVJ dům zateplí . Řekněme , že celkově ty investice , občan si vymění pochopitelně umakartové bytové jádro , vyzdí si to , tak jak se to dělá . A řekněme , že ta investice je někde mezi 600 tisíci až milionem . Může se stát , a dneska se diskuse na to téma vedou na odborných konferencích , že památkáři vyhlásí tento dům nebo to sídliště , tyto paneláky za kulturní památku , nedej bože za kulturní památku UNESCO , a oznámí občanovi , že je povinen v nějaké lhůtě všechna vylepšení odstranit , takže sloupnout zateplení , odbarvit fasády , vyměnit keramiku za umakart . Stát není povinen tyto úkony finančně sanovat , ale pokud to občan nesplní , může dostat pokutu . Pokud občan nesplní , protože např . nesežene umakartové jádro a zateplení nemůže sloupnout kvůli dotacím , tak občanovi stát byt vyvlastní . Domnívám se , že dosoudit se náhrady škody nebude možné , protože jednání občana bylo nezákonné , zatímco jednání památkářů a státu je nejen zákonné , ale chrání kulturní památku . Já zdůrazňuji , že je to absurdní , zřejmě . Ale budou o tom rozhodovat lidé a já jsem se za své praxe už s mnoha absurdními rozhodnutími nejenom památkářů třeba v Praze v minulosti setkal . A dovolte mi poslední větu závěrem . Hodně se hovoří o tom , že všechny připomínky odborných svazů a jiných pracovníků v oblasti kultury byly vypořádány . Co jsem já mluvil s některými lidmi , kteří se těchto debat zúčastnili v minulosti , tak to vypořádání probíhalo tak , že tito lidé své námitky řekli a ministerstvo mělo jiný názor a rozhodlo se tak , jak se rozhodlo . Proto možná je takový tlak a taková nejednotnost . Download XML • Download text
• Dependencies Wavesurfer Named Entities
