|

Text view

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2017-06-06 ps2013-057-09-007-010 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

10. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 1009/ - druhé čtení

Date2017-06-06
Meetingps2013/057
Agenda Itemps2013/057/010
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/057schuz/s057298.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   9 < Page 10 > 11
Já si myslím, že ten život je barevnější a že i žadatelé o úvěry jsou tak specifičtí, že by mělo být na komerční bance, aby sama zhodnotila na své vlastní riziko, a nechť si pak samozřejmě ta komerční banka, pokud se hypoteční úvěr ukáže jako úvěrové selhání, nese důsledky. Ale nechápu, proč by Česká národní banka měla nahrazovat oddělení risk managementu komerčních bank. Tady zaznělo několik věcí, jako že chráníme spotřebitele před jimi samými, aby ti nejchudší nešli do úvěrů, které se jim nevyplatí nebo které je dostanou do nějaké tíživé situace. Myslím si, že stát ty lidi vodí za ručičku už příliš. Že i tato Sněmovna během stávajících tří let schválila už tolik zákonů, které mají chránit občany a lidi před nimi samými, že už to nemá obdoby. A přichází to znovu. Znovu máme naše spoluobčany za méněcenné, méně přemýšlivé, neschopné zhodnotit riziko, neschopné zvážit, zda si mohou vzít úvěr, nebo nikoliv. A je tu moudrý stát, v tomto případě nikoliv ani komerční banka, která ten úvěr má poskytnout, ale centrální banka, která ví mnohem lépe než ti lidé, co si v životě mohou dovolit, do jakého rizika mají jít. Zkrátka Česká národní banka a Sněmovna, pokud tento zákon přijme, tak bude považovat naše občany za stádo, které není schopno se samo v životě rozhodovat, a to o tak závažných věcech, jako je, jakým způsobem si pořídit a jakým způsobem financovat bydlení. Já jsem ukazoval na těch číslech, že náš hypoteční trh není v nějaké bublině, že na tom není nijak špatně, že tam nehrozí žádné dramatické propady. Já bych ještě připomněl, že poměr nesplácených úvěrů, nejen hypotečních, ale celkových, za domácnosti na celkovém úvěru domácnostem je u nás 3,2 %. Čili žádné velké číslo úvěrů na straně domácností, které by byly v selhání. A to číslo samozřejmě ukazuje už dnes, že lidé jsou schopni si zvolit patřičný úvěr sami. To číslo ukazuje, že dneska lidé neberou úvěry, které by nebyli schopni splácet. Naopak, v mezinárodním srovnání jsme v těchto číslech na daleko nižší úrovni. Pan guvernér tady zmiňoval a srovnával situaci České republiky se Spojenými státy, resp. hovořil o tom, že ve Spojených státech krize odstartovala na hypo... (Odmlka pro neklid v sále.)Místopředseda PSP Jan BartošekOmlouvám se, pane poslanče. Ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, aby bylo dobře rozumět. Prosím. Poslanec Jan SkopečekDěkuju pěkně. Zopakuji. Pan guvernér srovnával situaci, nebo zdůrazňoval potřebu, proč přijmout tento zákon, zkušeností ze Spojených států, kde tu ekonomickou krizi mimo jiné zažehly právě i nesplacené hypotéky, nebo velký podíl úvěrů v selhání, které domácnosti ve Spojených státech držely. Ale zapomněl dodat jednu věc. Zapomněl dodat, že v té Americe díky levicovému demokratickému prezidentu Billu Clintonovi existovaly dvě státní agentury, Fannie Mae a Freddie Mac, které financovaly z peněz ostatních daňových poplatníků, z veřejných peněz dotovaly hypotéky těm klientům, kteří by si na standardní hypotéky v amerických bankách nedosáhli. Čili proto, aby mohly banky poskytovat úvěry i lidem, u kterých se vědělo, že nejsou bonitní v tom standardním slova smyslu, že nebudou schopni splácet, tak těm, pro tyto lidi vytvořila vláda Spojených států dvě agentury, jejichž prostřednictvím za peníze daňových poplatníků dotovala tyto nebonitní klienty, aby si vzali úvěry. Samozřejmě tato levicová, v americkém slova smyslu demokratická politika selhala, protože objem těch úvěrů, který takto nebonitním klientům byl poskytnut, byl samozřejmě obrovský a stál u zrodu té finanční a následně ekonomické krize. Nicméně dávat to za příklad toho, proč je potřeba přijmout tento zákon v České republice, není vůbec namístě a není to vhodné. V České republice nemáme ani jednu, ani dvě Fannie Mae nebo Freddie Mac, které by dotovaly nebonitní klienty v tom, aby si brali úvěry, které nebudou schopni splácet. A proto jakékoliv srovnání s tím, co se dělo ve Spojených státech, a tím, co je v České republice, prostě v tomto smyslu a v tomto kontextu je neadekvátní. Já jsem v tomto smyslu - a ještě jedna poznámka. Pan guvernér říkal, že snad ty banky jsou hrozně nadšeny, že se tato regulace na ně chystá. Já myslím, že nemusíme být přílišní znalci bankovního sektoru a zájmu jednotlivých bank, ale jestli určitě není něco zájmem komerčních bank, tak je to, aby takto dramaticky Česká národní banka regulatorně do jejich svobodného rozhodování, komu mají, nebo komu nemají půjčit úvěr, vstupovala. Je přece, pane guvernére, zřejmé, že na ty komerční banky máte poměrně dostatečně silné nástroje i dnes a že komerční banky ze strachu z toho, abyste jim nezvýšili kapitálovou přiměřenost, tak samozřejmě jsou v debatě, veřejné debatě v tomto velmi zdrženlivé, protože vědí, že pokud by proti vašemu zákonu nějak dramaticky vystupovaly, tak máte dneska už dostatečné nástroje na to, abyste je takříkajíc ťafli. Proto samozřejmě neslyšíme komerční banky příliš na to žehrat, proto slyšíme spíše tu akademickou sféru, proto slyšíme ty zprostředkovatele. Já si zkrátka myslím, že Česká národní banka má dostatečné pravomoce už dnes. Už dnes prostřednictvím doporučení říká bankám, jaký podíl hypoték mají nebo nemají půjčovat k hodnotě nemovitosti. A že dávat toto doporučení nebo měnit ho na formu zákonného nařízení vůbec není správné. Jenom bych chtěl poslancům dát do hlavy takovou úvahu: My se tady často hádáme a debatujeme o tom, jestli sazba DPH klesne o jedno procento nahoru či dolů. Jsou tu velké politické spory o tom, jak nastavíme tu či onu konkrétní daňovou sazbu nebo jakýkoliv jiný parametr hospodářské politiky. A máme tu na druhé straně Českou národní banku, která má Bankovní radu, která je jmenována prezidentem republiky a která má dostat do rukou takto dramatické pravomoce, mnohem větší, než je pohyb daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod nahoru nebo dolů. A při takovéto pravomoci to bude moci samozřejmě Česká národní banka bez zraku veřejnosti udělat na jednom ze svých zasedání, aniž by za to nesla jakoukoliv politickou odpovědnost a aniž by o tom existovala jakákoliv veřejná či odborná diskuse. Čili jenom bych rád upozornil pány zákonodárce a dámy na to, že si tu Česká národní banka chce vzít pravomoci, o kterých se nám tady v Poslanecké sněmovně, nebo koneckonců i kolegům ve vládě může jenom zdát. A pokud takové pravomoce skutečně Česká národní banka chce, tak by podle mého názoru té debatě o rozšíření pravomocí měla předcházet debata o postavení České národní banky v systému hospodářskopolitických institucí. A zda při růstu těch pravomocí není debata i o tom, jakým způsobem třeba budou nominováni členové Bankovní rady do té rady, jestli není úvaha při tak dramatickém zvýšení pravomocí se nad tím pobavit. Protože to by byl logický důsledek. V okamžiku, kdy nějaká instituce dramaticky získává větší pravomoce, tak by měla automaticky získávat i větší odpovědnost. A mělo by být politickým tématem, jakým způsobem jsou do té banky nominováni nebo nejsou nominováni její členové. To znamená členové Bankovní rady.

Download XML • Download text • Dependencies • Wavesurfer • Named Entities